Znám mladou ženu, má dvě děti a manžela nemá a neměla. Bydlí ve vedlejším bytě s kamarádkou, tak jsem se o ní dozvěděla.
Kamarádka říkala, že je to pro ni moc těžké, potřebuje pomoc, žena musí spoléhat jen na sebe.
Tak jsem si řekla, že jí budu dávat věci pro děti. Rozhodla jsem se jí dát oblečení, které se mi nelíbí a které nebudu nosit. Také jsem jí chtěla dát oblečení svých mladších bratrů.
Kromě toho měla velkou zásobu hraček, které se také rozhodla dát té ženě.
Byla jsem si jistá, že má pomoc je pro ni důležitá.
Pokaždé, když jsem uklízela, vzpomněla jsem si na Marinu. Najdu například halenku nebo sukni a vím, že ji chci dát Marině. Když budu potřebovat novou blůzu, koupím si další.
Pokaždé, když jsem navštěvovala kamarádku, přivezla jsem balíček oblečení pro Mariny.
A dnes šla s balíčkem.
V balíčku byly nová bunda a zimní boty, protože na mě byly boty malé. Pro děti přivezla zimní kombinézy a džíny. Také v balíčku byly čepice, mikiny, punčocháče.
Věci jí obvykle předává Soňa, moje kamarádka, ale tentokrát měla jiné plány. Soňa mi řekla, že musí odjet na služební cestu. Soňa také řekla, že Marina bude doma. Tak jsem zaklepala na dveře Mariny.
Cestou jsem si koupila dobroty k čaji. Přinesla jsem cukroví, sušenky, ovoce, klobásu, kuře.
Jdu dovnitř, v bytě je nepořádek.
Pečené vepřové s rýží "v jednom hrnci". Dobrou chuť
Snacha se ke mně chová jako ke špiónovi: "A proč to chcete vědět“
"Začalo to tím, že jsem odmítl dát svůj pokoj vnukovi. A když jsem zaslechl rozhovor mezi synem a snachou, málem jsem se rozplakal"
„Můj syn a snacha si koupili samostatnou lednici. A ja jsem si uvědomila, že od této chvíle začneme žít jako podnájemníci“
Marina nebyla nadšená z jídla, které jsem přinesla. Požádala mě, abych už nepřinesla kuřecí maso, protože teď ho Marina bude muset vařit.
Děti vyndaly z pytlíku bonbony, utekly se dělit.
"Pokud se opravdu zajímáš o mně, přinesla bys mi nějaké klobásy," řekla Marina.
Byla jsem zmatená a sousedka začala vysvětlovat,že nevaří, protože je s dětmi příliš unavená. A polévku mohou děti ve školce sníst.
Ukázala mi, kam dát balíček s věcmi.
Pak jsem viděla i další své balíčky, stejně jako balíčky s oblečením které jí přinesli jiní lidé.
Marina řekla, že se nedívá, co je v balíčcích, protože věci se musí prát.
Ale Marina měla radost z bot které jsem přinesla.
Dobře, povzdechla si paní, pojďme si dát čaj, jen nádobí je nemyté…
"Vzpomněla jsem si", že se musím ještě na pár míst zastavit a rychle opustit tento dům.
A už se sem nevrátím. A nic dalšího nepřinesu.
Ne že bych od ní čekala nějaké zvláštní poděkování nebo peníze, ne. Ale slušné chování na mou adresu jsem si nezasloužila? Zdvořilá slova?
Rozhodla jsem se, že už nikomu nic zadarmo nedám. Radši budu prodávat. Ti, kteří věc opravdu potřebují, si ji koupí.
Zdroj: optim1stka.ru