Všechno to začalo tím, že u popelnici ke mně přiběhl chlapec a požádal mě, abych nevyhazovala balíček s potravinami

Příští rok mi bude padesát a vůbec se nestydím říct, že jsem svobodná žena, která prostě už ani neví, co by ještě chtěla.

Mám spoustu peněz, skvělou práci, byt na čtyři pokoje, ve kterém bydlím sama. Nemám manžela, milence, ani přítele. Prostě je nepotřebuju.

Takto si žiju, jako skutečný misantrop a sociopat, také jsem strašně sobecká. Je mi jedno, co si o mně lidé myslí, záleží mi na tom, co si já o sobě myslím a já jsem spokojená.

Nedávno jsem se rozhodla provést revizi v mrazáku a vyhodit staré jídlo. Nesnáším jíst staré polotovary a maso. Vyšla jsem z domu, mířila k popelnici a za mnou běžel chlapec asi osmi let a křičel, abych potraviny nevyhazovala.

Tak jsem se zeptala, proč potřebuje staré jídlo. A on mi odpovídá, že máma je nemocná a jeho malá sestra taky, řekl, že vůbec nemají jídlo doma. Je to zvláštní, ale bylo mi toho dítěte líto. Zeptala jsem se ho, kde bydlí, a zamířili jsme do jeho bytu.

Byt byl dokonale čistý, ne jako ten můj. Jeho matka ležela na posteli a těžce vzdychala. Podle všeho měla horečku. Přistoupila jsem k ní a sáhla si na čelo. Ona se lekla, tak jsem jí řekla, že se nemusím bát, že jsem sousedka. Okamžitě jsem zavolala záchranku, přestože žena byla proti, neměla peníze. Ale slíbila jsem, že to zaplatím.

Když sanitka odjela, koupila jsem jí léky, potraviny, dětem pár hraček. Pak mi řekla o svém životě. Oba její rodiče jsou alkoholici. Ve snaze utéct před těžkostmi v rodině otěhotněla v sedmnácti letech, ale její přítel utekl. Tak zůstala Lucka sama, žila na ubytovně, vychovávala dítě. Když jí bylo 24 let, šla pracovat do supermarketu, tam myla podlahy. Stalo se, že ji znásilnil nadřízený, a ona otěhotněla s dcerou. A pak se na nervech objevila u ní i cukrovka.

Štěstí měla jen v tom, že babička zemřela a závěť byla napsána na Lucku, jinak není vůbec jasné, jak by žili. Bylo mi líto té matky dvou dětí. Pochopila jsem, že nikoho nemá stejně jako já. A ona a její děti mi způsobovaly nějaké zvlášť vřelé pocity. Proto jsem jim začala pomáhat.

Je to už rok, co jsme kamarádi, považuji Lucku za dceru a děti za své vnuky. Teď mám pro koho žít.

PSALI JSME: STAROSTLIVÁ MAMINKA VYMYSLELA, JAK PŘEMLUVIT DÍTĚ, ABY JEDLY ZELENINU, A STALA SE ZNÁMOU PO CELÉM SVĚTĚ

PŘIPOMÍNÁME: "JÁ JIM RODÍM A ONI ANI BYT PRODAT NECHTĚJÍ"