Desetitisíce civilistů zůstávají uvězněny ve městě Mariupol bez elektřiny, vody a plynu. Četné pokusy otevřít koridory pro humanitární pomoc a evakuaci obyvatel selhaly. Ale i pro ty, kterým se podařilo uniknout, utrpení ještě daleko nemají za sebou, a zejména pro děti.
První, co udělali, bylo, že koupili chleba, klobásu a vodu. Nadiya Denysenko a její děti uprchly po třech týdnech v Mariupolu, v obležení a neustálé palbě, kde žily ve svém chladném bytě, kde byla rozbita okna poté, co poblíž vybuchla střela.
Měli velmi málo jídla a téměř žádnou vodu.
"Byli jsme tak šťastní, že máme láhev vody. Vypili jsme ji během několika vteřin," vzpomíná Nadiya na okamžik, kdy se spolu se svými dvěma syny, čtrnácti a pěti lety a dvanáctiletou dcerou dostala do relativního bezpečí.
"Když začala válka, můj nejmladší syn řekl: "Mami, mám chuť na chleba."
"Bylo to peklo. Prostě peklo," vypráví 39letá Nadiya. "Žiješ a nevíš, jestli se ráno probudíš živý."
Mariupol zažil nejhorší hrůzy ruské války proti Ukrajině. Tisíce lidí zemřely, když Rusové obklíčili město a nemilosrdně ho napadli ze vzduchu, země i z moře. Mnoho lidí je pohřbeno v bratrských hrobech. Velká část města je nyní v troskách.
"Syn se jednou zeptal: "Proč slyšíme výbuchy?". Řekla jsem mu: "Neboj se, synu, to jsou jen ohňostroje."
"Často jsme zůstali venku, protože tam bylo teplejí než uvnitř.”
“Svému synovi jsem dal jméno Kateřina na počest své tchyně. Každý, kdo se o tom dozví, je ohromen. Takhle to opravdu bylo”
Příběh ze života: "Nevím, jak dlouho ještě vydržím. Moje žena z roztomilého zajíčka se změnila v manipulátorku"
Proč se Abba rozpadla: Příběh legendárního švédského kvarteta
"Jako plyšová hračka": nejmenší pudl na světě
Poslední dva dny ve městě neměli jídlo. Je jedno, jestli máte peníze. Ve městě prostě nebylo vůbec žádné jídlo."
Při jednom ze svých pokusů o útěk z města, dostali se pod palbu.
"Udělali to schválně," říký Nadiya.
Můj mladší syn se mě zeptal: "Mami, proč se nás snaží zabít?"
O pár dní později, 17. března, se jim konečně podařilo z města utéct.
"Já jsem se celu tu dobu nesprchovala. Když není co pít, nemyslíte na sprchu."
Teď jsou ve Lvově. "Jsme v bezpečí a můžeme si koupit jídlo, ale můj syn stále schovává jídlo: chléba, sladkosti. Schovává to v různých částech bytu, kde bydlíme. Zeptala jsem se ho, proč to dělá. Odpověděl: "Abych měl zítra co jíst."
PŘIPOMÍNÁME: SVĚT MUSÍ VĚDĚT, JAK SLUŽEBNÍ PSI CHRÁNÍ UKRAJINU