V den, kdy Rusové zaútočili raketovým útokem na nádraží v Kramatorsku, zahynulo 57 lidí. Dalších 109, mezi nimiž byl Vlad a Andrej, bylo zraněno.
ANDREJ, 45 LET
V předvečer stávky byla platforma plná lidí, vzpomíná Andrej. Cestující byli zařazeni do skupin: lidé s dětmi, ženy, důchodci. Evakuační vlak měl zpoždění, měl dorazit kolem poledne. K útoku došlo kolem 10:30.
"Vlna od výbuchu mě doslova srazila na zem. Dobrovolníci křičeli, ať všichni utíkají z nádraží. Začal jsem se plazit, pak jsem cítil, jak se mi děla teplo, jako by se ve věcech tekla louže. Uvědomil jsem si, že mám zraněný bok, bránilo mi to plížit se. A to, že loket částečně není, jsem ani neviděl hned," říká Andrej.
"Mnohým lidem výbuch utrhl končetiny. Vedle mě muž držel v náručí dítě, které už nemělo nohy."
Andrej utrpěl tři zranění šrapnelem. Pravou ruku má stále oteklou. Asi za šest měsíců bude Andrej schopen vzít do ruky tužku, pokud bude aktivně trénovat.
Andrej už měl tři operace, ale práce lékařů je ještě hodně, říká muž, měkké tkáně "rozdrtilo jako v mlýnku na maso". Raketa, která dopadla na nádraží, nesla v sobě kazetovou munici.
VLAD, 27 LET
Vladova matka Olena našla syna hned po střelbě, předtím byla v relativní bezpečí uvnitř nádraží:
"Nemohla jsem spát po tom, co jsem viděla: pět mrtvol kolem Vlada a na něm části těla. Muže roztrhlo na kusy a na syna odletěli."
Pečené vepřové s rýží "v jednom hrnci". Dobrou chuť
“Klokan přiletí v březnu”: Leoš Mareš bude trojnásobným tatínkem. V jakém je Monika měsíci
Proč se Abba rozpadla: Příběh legendárního švédského kvarteta
"Jako plyšová hračka": nejmenší pudl na světě
"Muž neměl půl hlavy, ruce, nohy, všechny vnitřnosti byly venku, ležel na mně. V podstatě mi zachránil život, protože poté, co na mě spadl, se na mě valilo krupobití střepů. Jsem jediný, kdo zůstal naživu v té části nádraží," vzpomíná Vlad.
Vlada má asi 30 střepin v těle. Nejvíce byla zasažena záda a nohy, také nerv na rameni. V jeho těle zůstaly více než dvě desítky střepů, Největší má průměr 1,2 centimetru.
V Kyjevě, Vlad začal pomalu chodit, i když to stále přináší spoustu bolesti. V rohu nemocničního pokoje stojí berle, ale Vlad se zatím může pohybovat pouze na chodidlech a na kočárku.
Olena žije se synem v pokoji, spí na rozkládacím křesle vedle.
"Věci jsme si s sebou téměř nevzali, takže jsme rádi za jakoukoli pomoc a dokonce i za něco dobrého," říká žena.
PSALI JSME: STŘEPY PROJEKTILŮ MÍSTO SUVENÝRŮ: ANGELINA JOLIE SDÍLELA FOTKY Z NÁVŠTĚVY LVOVA
PŘIPOMÍNÁME: UKRAJINSKÉ DĚTI SE PTAJÍ NA RUSKOU INVAZI: "NENÍ JIM NÁS LÍTO?"