No, s mými rodiči to také nebude fungovat - mají jednopokojový byt. Tchyně má alespoň dvoupokojový.
Bydleli jsme na pronajatém bytě. Tak jsme žili jeden rok a uvědomili jsme si, že nemůžeme ani nic odložit na nákup svého bydlení. Rozhodli jsme se přesto jít ke tchýní, která se stále nemohla dočkat návratu syna do rodičovského domu.
A pak začala skutečná válka. Věděla jsem, že s tchyní to nebude snadné, ale že do takové míry, jsem ani nepředpokládala. Začalo to tím, že jsem neumyla nádobí.
Přišla a řekla mi, že nádobí je špatně umyté. Pak jsem prádlo špatně vyprala, a proto se zavázala, že bude prát každý den sama. Nestíhám ani kupovat prášek, protože každý den ona pere. Podle jejího názoru by se povlečení mělo prát každé tři dny. A já jsem líný. A je jí úplně jedno, že jsem od rána do večera v práci.
V šest ráno zapíná svou hudbu, kterého nesnáším. Ty její písničky mě před prací strašně štvou. Začala jsem zapínat tu svou hudbu, která ji také štve.
Manželovi vařím jídlo a podle ní je to špatné jídlo. Proto si připravuje vlastní. A tak manžel přichází z práce a musí si vybrat, kdo lépe uvařil. Jednou mě urazí, jindy mámu svým výběrem.
Už jsem z toho všeho unavená. Chci být hospodyňka ve svém domě, ale to je teď nereálné. Ale už nemůžu tolerovat tchyni. Co dělat?
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "VZPOMÍNKY NA BÝVALÉHO MANŽELA KAZÍ DRUHÉ MANŽELSTVÍ. A NEVÍM, CO S TÍM MÁM DĚLAT"