Jakmile začínám přemýšlet o tom, jaké změny čekají naši rodinu, hned se mi chce brečet. Jsme manžele již více než 12 let: oba pracujeme, vychováváme dvě děti.
Tchyně je dlouhodobě nemocná. Má artritidu a cukrovku. S její nadváhou je velmi problematické chodit i po bytě.
Žije sama. Takže se potýká s nějakými potížemi v každodenním životě. Je těžké dělat i základní věci: vařit nebo uklízet. Každý týden k ní s manželem jezdíme s potravinami. Uklízím, vařím na týden dopředu, pomáhám jít do sprchy.
K tchýni mám velmi dobrý vztah. Sama vychovala syna, vložila do něj spoustu sil, vzdala se osobního štěstí. Ve 45 letech zůstala bez manžela a znovu se nevdala.
Poskytovala finanční pomoc, díky ní jsme rychleji splatili hypotéku. Nikdy se nevzdám péče o ni a pomoci. Ale manžel se rozhodl, že ji brzy vezmeme k sobě. Už ji nebudeme muset navštěvovat a starat se o ni bude jednodušší.
Manžela naprosto chápu. Ale život naší rodiny se od této chvíle okamžitě změní. Máme třípokojový byt: v jednom pokojí žijeme my s manželem, další pokoje jsou pro děti. Pokud s námi začne žít tchýně, děti budou muset zůstat v jedné místnosti.
Mezi nimi mohou nastat konflikty. A stydím se za to, že jsem začala vnímat tchyni jako přítěž.
PŘIPOMÍNÁME: JAK MAKE-UP UMĚLKYNĚ S POMOCI KOSMETIKY OMLAZUJE SVOU 80LETOU BABIČKU