Rychle jsem si oblékla kabát a vyběhla do vchodu. A s takovým spěchem náhodou narazila do sousedky paní Lipské, bydlela o patro výš.
- Oh, omlouvám se!
- Alenko, kam tak spěcháš?
- Chci upéct koláč, už jsem udělala i těsto, ale hrušky nemám.
- Ty jo, to je ale problém. Ještě, že jsem se střetly, právě jsem přijela z chaty a přinesla sklizeň.
Všimla jsem si, že paní Lipská má malý balíček v rukou. A hrušky byly opravdu tak krásné, všechno jako jedna.
- Vezmi si všechno, protože už je nebudu jíst, mám špatné zuby. A bude škoda, jestli taková krása se zkazí.
Poděkovala jsem paní Lipské a běžela dělat koláč. Přemýšlela jsem, že pak budu muset jako poděkování odnést kousek koláče.
Otevřela jsem balíček, začala krájet ovoce a... malém jsem omdlela. Takový smrad stál.
Paní Alžběta jako obvykle ráno vyšla uklidit vchod: Jaké bylo její překvapení, když u svých dveří našla pytel s penězi
Jak teď vypadá po zhubnutí kdysi nejtlustší holčička na světě
Jak vypadají rodiče a sestra nejkrásnějšího tureckého herce Buraka Özçivita
"Jako plyšová hračka": nejmenší pudl na světě
Zapnula digestoř, otevřela okna a přistoupila k takové atomové zbrani hromadného ničení – hrušce. Uvnitř byly zkažené. Hniloba, někteří byli s černými skvrnami a červy. Zkrátka hnus! Nasadila jsem si rukavice, loktem zakrývala nos a všechno vyhodila do koše.
Věřte mi, tam už se nedalo nic zachránit. Buď byl strom nemocný, nebo mi paní Lipská schválně dala zkažené ovoce.
Nechtěla jsem se s ní kvůli tomu hádat, ale nepříjemný pocit stejně z toho zůstal. Ona snad nevěděla, že má pod dává zkažené potraviny? Co když bych se pak otrávila? Moje děti s manželem?
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: DCERA POSLALA MAMINKU DO DOMOVA DŮCHODCŮ. ZRADA NEBO NUCENÉ OPATŘENÍ?
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "MANŽEL SE ROZHODL, ŽE BRZY VEZMEME TCHYNI K SOBĚ ŽÍT"