Teď už chápu, že mou chybou bylo svěřit výchovu syna manželce a matce. A tak vyrostl mamánkem. Nevím, jak se bude sám vyrovnávat s obtížemi, protože se nemůže dostat z pod jejich sukní.
Chci, aby vyrostl tvrdší, odhodlanější, sebevědomější než je teď. Manželka stále běhá do školy, protože "chlapce někdo urazil." Nemá ani přátele, protože při první příležitosti donáší na ostatní a brečí.
Poslední měsíce se věnuji výchově syna. Jak se ukázalo, moje žena se sedmájem ještě dělala domácí úkoly. Jsem v šoku! Jako by byl nějak mentálně retardovaný kvůli její nadměrné starostlivostí. Ale ve skutečnosti, on sám vše zvládá a dokonce si to užívá. Manželka si myslí, že syna trápím. A já myslím jinak!
Moje dítě není beznadějně zkažené mámou, dělám všechno pro to, aby z něj vyrostl normální muž. Do budoucna mám výborné plány, v létě chci na jeho fyzické kondici zapracovat, protože sport je zdraví. Jenže pak přišel jeden problém.…
Žena se rozhodla syna převést na jinou školu. A já jsem proti. Proč by měl mít bezpečnější a klidnější místo? Je nějak výjimečný? Chápu, že by tam mohla být vyšší úroveň vzdělání, ale raději bych platil synovi nějaké kurzy.
Manželka neustále mluví o svém rozhodnutí, ale já se nevzdávám. Slepá láska manželky jen kazí syna. Potřebuje nějaký start do dospělosti, rozvíjení jeho charakteru, vysoké sebevědomí a důvěru ve své síly. A to vše v soukromé škole nenajde. Souhlasíte se mnou?
PSALI JSEM: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "JSEM TA, KTERÉ SE ŘÍKÁ ROZVRACEČKA A JSEM ŠŤASTNÁ"
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: CESTOU Z DOMOVA PRO SENIORY, KAM RODIČE PŘIVEZLI DĚDEČKA, POLOŽIL SYN OTCI JEN JEDNU OTÁZKU