"A proč jsi mi to všechno řekla. Můj biologický táta měl poměr se dvěma ženami najednou. Ukázalo se, že Štěpán není můj kámoš, ale můj bratr"

Jsme s nimi jako rodina, máme svá pravidla, hry, koníčky. Štěpána jsem považoval za svého nejlepšího přítele. Měli jsme toho tolik společného, ​​že jsem mu dokonce říkal brácho.

Přišlo léto a vnučka Sandra přišla navštívit sousedku babičky Marie. Líbila se mi tak moc, že ​​jsem v noci nemohl spát, pořád jsem na ni myslel a snil o tom, že jí navrhnu sejít se. Rozhodl jsem se, že se musím poradit se Štěpánem, jak jí nejlépe říct o svých pocitech a udělat nabídku.

– Štěpáne, jsem zamilovaný! Jak můžu říct Sandře o svých pocitech?

– Zamiloval ses do Sandry? Ona se k tobě nehodí, jen na to zapomeň!

– Závidíš?

– Nejsi žádný ženich. Prostě na všechno zapomeň.

Odcházel jsem ze dvora svého kamaráda s pocitem uraženosti. Vlastně jsem počítal s jeho podporou. Až do večera jsem byl naštvaný, dokonce mě bolela hlava. Pak jsem se rozhodl, že stejně půjdu za Sandrou, řeknu jí všechno tak, jak to je, a nechám ji, aby se sama rozhodla, jestli mě potřebuje nebo ne. Když jsem se přiblížil k jejímu dvorku, viděl jsem, že se líbá se Štěpánem. Uvědomil jsem si, že mají vzájemné sympatie, a možná se po rozhovoru se mnou rozhodl jí všechno říct. Utíkal jsem domů naštvaný. Už doma jsem se zamkl ve svém pokoji a jen ležel. Máma mě volala, abych se najedl.

– Mami, nebudu.

– Tím pádem si sedni vedle mě. Táta je pořád v práci, takže se nudím sama.

– Dobře, jen se na nic neptej.

– Jak mohu mlčet, když tě něco znepokojuje? No tak, řekni mi, nemusíš si všechno nechávat pro sebe.

– Štěpán je zrádce a já jsem myslel, že je to můj nejlepší kámoš!

– Co ten už prodělal?

– Ukradl mi holku! Dokážeš si představit, řekl jsem mu, že se mi Sandra líbí, a on ji běžel políbit!

– Jste bratři, máte stejný vkus.

– Cože?!

– Máte stejného tátu.

– Počkej, můj otec není můj skutečný otec?

– Teď jsi dospělý, je čas poznat pravdu. Víš, když jsme byli mladí, chodila jsem s tvým otcem a on si vybral někoho jiného. Když jsem se vdala, zjistila jsem, že tě budu mít. Tvůj táta neví, že nejsi jeho vlastní, miluje tě. A obecně je to tvůj skutečný otec, protože tě vychovává.

– A proč jsi mi to všechno řekla? Můj biologický táta měl poměr se dvěma ženami najednou! Ukázalo se, že Štěpán není můj kámoš, ale můj bratr?

– Proto jsem ti to řekla, abys pochopil, že pro tebe není cizí. Stále budete mít dívky, ale zapomeň na Sandru, pokud jsou jejich city vzájemné!

– Mami, můžu zapomenout na všechno, co jsi řekla? Uzavřeme toto téma, mám tátu a nechci nic vědět o nikom jiném.

Dřív jsme psali:

"Dala jsem manželovi poslední šanci"

Během manželství svému manželovi hodně odpustila. Vždy jsem věřila, že rodina je diplomacie, tolerance a zavírání očí nad všemi nedostatky druhé poloviny.

Dělala to několik let a manžel, pokud něco nešlo podle jeho plánu, řekl svou kouzelnou frázi "Jsem muž". Pak říkal, že pracuje, je hodně unavený, potřebuje klid a odpočinek a já ho musím milovat. Nežiju na peníze manžela. Pro názornost-mám plat 100.000, on má 25.000. Z toho je vidět, kdo z nás pracuje.

Manžel je fyzicky zdravý, netrpí žádným chronickým onemocněním, ale to, že nemůže najít slušnou práci, tak říká, že prostě v zemi je ekonomická situace nestabilní. A jako výmluvu má také fráze: "špatný osud", "Karma", "závist příbuzných". To vše mu brání v tom, aby posledních šest let zabezpečil rodinu.

Pokud jde o mě, jsem jen "šťastlivec", všechno mi padá z nebe. Všechny jeho změny přišly kvůli jeho hloupým přátelům. Manžel takový nebyl, ale s jejich příchodem se začal měnit k horšímu. Nebyl drzý, když jsem si ho brala. Na rande byl vždy milý, starostlivý, jemný. Tolik romantiky bylo v tom mladíkovi! Kam se poděly ty pocity, které jsme k sobě měli?

Ani slovem jsem mu nevyčítala, že je v práci pomalý. Sama si vzala práci navíc, aby zvýšila finanční příjem naší rodiny. Manžel preferoval práci podle standardního rozvrhu, takže pracoval pouze na jednom místě, nic extra nehledal, i když jeho profese umožňuje kombinovat více pozic najednou.

Zdá se mi, že věnoval příliš mnoho času svým koníčkům. Pamatuji si, jak mi říkal, že se šetřil, protože chce žit déle. Teď chápu, že měl na mysli růst břicha. Všechny košile musely být nedávno vyměněny, knoflíky se přestaly zapínat. Manžel se živí těstovinami s párky a vše zapíjí obrovským množstvím kávy.

Nabídla mu se věnovat sportu. Já, kvůli svému zdraví, nemůžu posilovat, ale ráno běhat nebo jít do fitka na rozcvičku, doporučuje se. Sport není pro mého manžela zajímavý. Nic nepomáhá, neposlouchá mě. Manžel věří, že na každém rohu na něj čeká nebezpečí, musí být pozorný a opatrný. Dala jsem mu poslední šanci, zajdeme na schůzku k psychologovi, pokud se nic nezmění, nevím, jak s ním dál žít.