Až do chvíle, kdy sklouzla, vypadla z velkého balvanu a zranila si kyčel, takže se prakticky znehybnila. Když se to všechno stalo, byla sama na spáleném slunci uprostřed pouště.
Claire je obyvatelka Nového Zélandu, ale od nedávno žije v Torontu, kam se přestěhovala a z Londýna. Když přátelé pozvali Claire, aby zůstala v jejich domě, který se nachází poblíž parku Joshua Tree Park, a starala se o kočku několik týdnů, když byli pryč, s radostí souhlasila.
Claire Nelsonová už byla v tomto parku a ta divočina se jí opravdu líbila, připomínající skutečnou poušť – se svými stromy a kaktusy, „jako v knihách Dr. Seussa“.
Brzy ráno šla do parku na šestihodinovou pěší procházku. Vzala si s sebou několik litrů vody, sportovní hole a opalovací krém.
"Cítila jsem se, jako bych teď byla tam, kde bych byla nejraději," - řekla Claire BBC.
V 8:30 ráno Claire hovořila se zaměstnanci informačního centra parku a objasnila podrobnosti o trase. Řekli jí, že tato cesta není příliš obtížná a stezka je ve výborném stavu.
Claire šla po stopě asi tři kilometry, ale pak si uvědomila, že nemohla najít značku se značkou vzdálenosti, která by měla být na stopě.
Rozhodla se zastavit a odpočinout si na jednom z obrovských balvanů a zároveň zjistit trasu.
"Všechno se to stalo v okamžiku, kdy jsem se pokusila vystoupit z kamene. Vyšplhala jsem docela vysoko a bylo tak kluzké, že jsem okamžitě spadla," - říká Claire.
"Chápala jsem, že nemohu udělat nic pro zpomalení. Všechno bylo jako ve zpomaleném filmu. Bylo to jen v mé hlavě: ne, ne, ne ..." - vzpomíná.
Nesnesitelná hrůza
"Spadla jsem se zvukem silného práskání a celé tělo mě bolelo. Moje první myšlenka byla: je to špatné," - říká.
Žena se zamilovala do bezdomovce a porodila od něj děti: Jaký dopadl osud těchto lidí
Bratři dvojčata si vzali sestry dvojčata: Jak vypadají jejich děti
Lakomá kamarádka mi dala k narozeninám levné dárky a ani neodstranila cenovky
“Matyášek už několik týdnů má velmi vysoké teploty”: Veronika Kašáková promluvila o zdravotním stavu syna. Co se stalo
Claire klesla na levou stranu a zlomila její pánevní kost. Pokusila se vstát, ale nedokázala se hýbat. Pokusila se zavolat záchranářům, ale telefon byl mimo dosah.
"Nikdy jsem si nepředstavovala, že bych se ocitla v takové situaci - ne proto, že bych se považovala za zkušeného cestovatele - prostě mi připadalo, že takový extrémní scénář se v reálném životě nemůže stát - alespoň se mnou. Chodím na turistiku docela často, a zdálo se mi, že adekvátně hodnotím situaci a nebezpečí, ale pak jsem si uvědomila, jak jsem hloupá," - říká Claire.
"Myslela jsem: nemůžu uvěřit, že jsem tu sama a nikdo neví, kde jsem. Jsem zraněná a nemám způsob, jak někoho zavolat o pomoc. Byl to okamžik úplné a nesnesitelné hrůzy," - přiznává Claire.
Zůstat naživu
"Nejprve jsem zpanikařila," - říká Claire. Ale pak rychle přešla k řešení naléhavých otázek: potřebovala se vypořádat s bolestí, schovat se před sluncem a ušetřit co nejvíce vody, aby přežila.
"Právě jsem si uvědomila, že jedinou věcí, kterou můžu ovládat, je to, kolik toho dokážu vydržet," - říká Claire.
Claire vzala aspirin, který měla v kapse, aby zmírnila bolest v jejím zlomeném stehně.
S pomocí trekingové hole a plastových tašek si vybudovala jakýsi úkryt před sluncem. Když voda už nebyla další den, začala pít vlastní moč, aby přežila.
"Když jsem spadla z kamene, natáčela jsem krátká videa – abych mohla vysvětlit, co se mi stalo, když mě najdou. Ještě jsem je nesledovala. A nejsem si jistá, jestli je chci sledovat,"- říká Claire.
"Některé myšlenky mi neustále kroužily v hlavě, a to mi pomohlo nevzdávat se. Například jsem si myslela: Chci znovu vidět tohoto člověka. Chci znovu něco z jídla vyzkoušet. Chci tam znovu přijít. A myšlenka, že by moji blízcí našli mé mrtvé tělo v poušti, byla nepřijatelná, nemohla jsem pro nich to udělat," - říká cestovatelka.
Claire Nelson strávila čtyři dny a tři noci v poušti. Podle ní, aby čas šel rychleji, rozdělila den na několik „částí“: ráno se snažila křičet a volat o pomoc, odpoledne se musela schovat před sluncem, aby se nedostala úpal.
Naštěstí ji neobtěžovali ani hadi ani kojoti.
"Viděla jsem jen poštolky, které hrozivě kroužily nade mnou a cítily blízkost smrti,"- říká Claire.
Záchrana
"Když padla noc, byl jsem zoufalá - protože nikdo nepřišel celý den. Čtvrtý den už bylo vedro a snažila jsem se získat svou sílu, ale už jsem začala ztrácet veškerou naději. Usnula jsem, pak jsem se probudila s myšlenkou: jak dlouho ještě to dokážu vydržet," - vzpomíná Claire.
K večeru Claire uslyšela zvuk létajícího vrtulníku. Myslela si, že je to halucinace.
"Pak jsem je slyšela, jak mě volají jménem: Claire, hledáme tě. Ležela jsem na zádech na malém kulatém balvanu a oni mě neviděli. Křičela jsem, ale neslyšeli."
Vyrobila z hůlky a přikrývky něco jako vycpané zvíře, a začala mávat celou svou silou.
Její úsilí bylo odměněno – zachránci si toho všimli.
„Říkali, že byli zvyklí najít lidi ve velmi žalostném stavu, a tady jsem – směju se – ráda, že mě našli. Byli velmi překvapeni,“ říká Claire.
Léčení
Claire v současné době prochází léčbou ve Spojených státech. Podle cestovatelky je práci lékařů velmi potěšena, ale v souvislosti s placením procedur jsou problémy. Zdravotnické služby ve Spojených státech jsou drahé a pro cizince je docela obtížné porozumět stávajícímu systému poskytování lékařských služeb.
"Péče, kterou mi v nemocnici věnuji, je úžasná, ale je pro mě mnoho nepochopitelných věci. Když šeky přijdou k zaplacení, nemůžu ani hádat, kolik v nich bude uvedeno,"- vysvětluje Claire.
Přátelé Claire vytvořili stránku na sociálních sítech, aby získali peníze na pokrytí stále rostoucích nákladů na její léčbu.
"Byla jsem naprosto šokována počtem zpráv se slovy podpory," - přiznává se Claire.
Nyní Claire prochází fyzioterapií a podle jejích slov se opět učí chodit. Těší se na okamžik, kdy znovu dokáže udělat všechno sama.
Zdroj: bbc.com
24letá dívka chodí v plenkách a nasává dudlík: proč ona a její přátelé představují jako děti
16letý chlapec zvedl Volkswagen Passat, aby zachránil život souseda