"Nedokázali svému synovi říct, že před 23 lety byl adoptován, vinu ale svalili na mě"

Večer jsme s manželem jeli k rodičům na večeři. A můj manžel přišel s nápadem koupit rodičům genetický test DNA. Je to originální a zajímavý dárek.

Tchyně ale řekla: “Prosím, nedávejte tento test.”

A když jsem se zeptala, proč, odpověděla: “Před mnoha lety jsem si vzali tvého manžela z dětského domova. Nechtěla jsem, aby se v rodině cítil nepatřičně, a proto jsem toto tajemství držela po mnoho let. Vychovávali jsme ho jako vlastního syna.”

Myslím, že Simon bude velmi naštvaný, když mu to neřeknu. Pak manželova matka dodala, že mu jenom já musím říct, že je adoptovaný. Protože se na mě podle ní nebude tak zlobit. Dokážu ho uklidnit a bude pro něj snazší tuto informaci ode mě přijmout.

Odmítla jsem to udělat, protože jsem se do toho nechtěla pouštět. Řekla jsem, že jestli to chce říct, tak ať to udělá.

Jak bude její syn reagovat na to, že vím, že je adoptovaný, ale on nevěděl? Matka měla hodně času, aby mu odhalila pravdu.

Uplynul měsíc a Simon podstoupil test DNA. O dva měsíce později dostal výsledky. A pak si manžel uvědomil, že se jeho vzorek DNA není liší od vzorku jeho bratra a sestry. Velmi dlouho mluvil s rodiči a snažil se zjistit, co se děje. A tak se dozvěděl, že byl adoptován.

Byl naštavaný, že mu po celou tu dobu nikdo neřekl pravdu. Manžel kvůli tomu přestal s rodiči komunikovat.

Nedávno mi zavolala jeho matka a řekla, že je to moje vina, že se pohádali. Tvrdila, že kdybych mu to řekla, nebyly by žádné problémy. Myslím si ale, že na to tchyně měla spoustu času, prostě se ale neodvážila.

Samozřejmě bych chtěla, aby to svým rodičům odpustil a abychom mohli zase normálně komunikovat.

PSALI JSME: "MANŽEL NETRPĚLIVĚ ČEKAL NA NAROZENÍ SYNA, ALE KDYŽ JSEM POPRVÉ VIDĚLA DÍTĚ, POMYSLELA JSEM SI, ŽE MĚ TEĎ BUDE PODEZÍRAT Z NEVĚRY"

PŘIPOMÍNÁME: "MANŽEL ZAČAL O SVÉM OTCOVSTVÍ BEZDŮVODNĚ POCHYBOVAT"