Faktem je, že jsme se s manželem celý život pracovali na tom, aby naše děti měly slušnou budoucnost. Takhle dělají všichni, a moje bolest je v něčem jiném. S manželem jsme postavili solidní 4pokojový byt.
Naštěstí nebo bohužel se nám narodila pouze jedna dcera. A proč "naštěstí", to je jednoduché: dvě bychom zvládla. Manžel zemřel velmi brzy, zůstala jsem sama s dcerou. Zpočátku to bylo těžké... pak to bylo těžší, když se Michaela provdala za Marcela a začali bydlet v našem domě.
Michaela a Marcel mi dali až 6 vnoučat, a když Michaela oznámila, že je těhotná se sedmým, rozhodla jsem se s ní vážně promluvit. Nikdy jsem si nemyslela, že budu své 34leté dceři vysvětlovat, co je to „antikoncepce“. Nejhorší je, že jen já musím hlídat všechna vnoučata. Michaela s Marcelem často navštěvují restaurace, hospody, scházejí se s přáteli nebo prostě jen leží doma „unavení“ ze svých slavností.
Nedávno si můj vlastní bratr zlomil nohu. Nemá rodinu ani jiné příbuzné, takže jsem musela odjet k němu. Když moje mise u bratra skončila, málem jsem se rozbrečela, protože se mi vůbec nechtělo domů. Cítila jsem se tak dobře u něj doma, kde jsem si po letech vzpomněla, jak moc rád čtu, poslouchám hudbu a sleduji televizní seriály. Mezitím mi dcera neustále volala a ptala se, kdy se vrátím. Nevím, co s dcerou, ale už si s nimi nevím rady...
PSALI JSME: "SESTŘENICE MĚ JEN VYUŽÍVÁ JAKO ŘIDIČE, SVÉHO MANŽELA ALE ZTĚŽOVAT NECHCE"