Téměř vše vypěstované beru na trh a prodávám. Moc toho nepotřebuji a peněz pořád nemám. Manžel zemřel, když dceři nebylo ani deset let. Od té doby jsem vychovávala dceru Libuši sama. Nyní je dospělá a téměř se mnou nekomunikuje.
Jako dítě byla Libuše velmi sympatická a hodná dívka. Vždy naslouchala a pomáhala. Studovala pilně. Jedním slovem zlato. Nezměnila se, ani když se vdala. Aby se mi to nestalo, hned přijede, přiveze jídlo z města, udělá pořádek v domě. Byla jsem pro ni důležitější než její vlastní děti a manžel. Teď hádám, že možná proto se její manželství tak rychle rozpadlo. Rozvod byl pro Libuši velmi těžký.
Dcera hodně plakala, nic nejedla a nechtěla nikoho vidět. Sotva jsem ji přesvědčila, aby vyhledala pomoc psychologa. Pravda, rychle toho litovala. Protože tento psycholog místo léčení začal mít poměr s mou dcerou a obracet ji proti mně. Stojí za zmínku, že je téměř o dvacet let starší než ona. Otočil hlavu nebohé dívce a nyní odmítá rodinu! Po jeho „konzultacích“ mě dcera začala obviňovat ze všech svých problémů a následně začala volat v lepším případě jednou za měsíc. Na návštěvu mě nezvou, vidíme se jen u mě nebo v nějaké kavárně. A všechna setkání probíhají výhradně pod dohledem zetě.
O Vánocích mi přišli gratulovat, jen jsem byla tehdy hodně nemocná. Takže místo toho, aby se mnou zůstali, nebo se alespoň zeptali, jestli mám jít do lékárny, šli navštívit jeho přátele. Libuše řekla, že se mi nic nestane a všechny lékárny už byly o prázdninách zavřené. Dcera se mi neozvala ani druhý den, ani po týdnu. A když jsem to sama nevydržela a zavolala, dcera s klidem řekla, že jsem se s ní jen snažila manipulovat a proto se netrápila. Toto prohlášení mě šokovalo.
Brzy měla moje dcera narozeniny, ale já jsem moc dobře věděla, že nebudu pozvána. Po krátkém přemýšlení jsem nasbírala dva plné pytle domácích produktů a vydala se na návštěvu do Libuše. Svou návštěvu jsem oznámila, když byla těsně pod prahem. Dcera mi rychle dala napít čaje a začala mě posílat ven, protože vidíš, teď přijde manžel a bude se zlobit, když mě uvidí.
Nechápu, co je tady tak hrozného, že přišla matka navštívit svou jedinou dceru? Žila jsem pro ni celý život a teď jsem se najednou stala nepotřebnou. Co jsem jí udělala, že jsem si ve stáří zasloužila tak hrozný přístup? Tento psycholog ji obrátil proti mně a moje dcera je na vodítku!
Jednou týdně zavolat staré matce a zeptat se, jak je na tom zdravotně! Teď lituji, že mám jen jedno dítě, protože na stáří jsem zůstala úplně sama.
"Celý život jsem žila s matkou, zatímco moje sestra žila svůj život naplno: Teď se to obrátilo proti mně"
Jak teď vypadá po zhubnutí kdysi nejtlustší holčička na světě
Životní příběh: "Jsem těhotná," řekla neznámá dívka, když zaklepala na mé dveře. Můj manžel se zasmál a já si uvědomila, že mi lže
“Pravý recept huculského banošu, pokušení před ním není možné odolat”: jednoduchý recept ukázala sousedka
Dřív jsme psali:
“Máma miluje svého nevlastního syna, ale kašle na mne”
Cítila jsem se jako nechtěné dítě. Máma celé dětství opakovala, že chce kluka, ne holku.
Zklamání mé matky ovlivnilo celý můj život. Ani se o mně nechtěla starat. Při první příležitosti mě maminka hodila na babičku. Babička mi věnovala svou pozornost, lásku, péči a teplo.
Babička zemřela náhle. Máma se musela mě zase vychovávat a vzít mě k sobě. Pak jsem dospěla. Žila jsem bez lásky a péče. Nebudila mě do školy, neudělala mi snídani, neptala se mě na učení a nikdy mě neobjala. Máma se o mě vůbec nestarala. Dokonce ji učitelka jednou zavolala do školy, protože jsem měla nefunkční vzhled a problémy se studiem.
Žila jsem po svém. Když jsem si uvědomila, že se mohu spolehnout jen sama na sebe, naučila jsem se o sebe postarat a vydělat si na živobytí.
Moje matka měla brzy muže. Chodili spolu několik let a pak se rozhodli, že se spolu přestěhují. Měl syna. Ten kluk byl o tři roky mladší než já. A matka ho milovala celým svým srdcem. Splnil se jí sen – narodil se jí syn.
Poté moje matka obecně abstrahovala a zapomněla na mne. I můj nevlastní otec byl překvapený, jak se ke mně matka chová. On sám mě miloval víc než ona. Nikdy se nic neurazil ani nevyčítal.
Jen jsem v noci vyla do polštáře a čekala na chvíli, kdy budu moci odejít z domova. Doufala jsem, že pak matka pochopí její chyby. Několikrát jsem dokonce běžela na noc ke své kamarádce, ale nevšimla si mé nepřítomnosti.
Koupili mi nejlevnější věci. Nosila všechno staré, psala do obyčejných sešitů bez kreseb, nosila boty od sousedů. Ale nevlastní bratr měl všechno nejcennější. V naší rodině nebyly žádné problémy s penězi, moje matka prostě nepovažovala za nutné za mne utrácet.
Po 9. třídě jsem nastoupila na učiliště, jen abych šla bydlet na ubytovnu. Pak se můj život radikálně změnil. Studovala jsem a zároveň pracovala. Nebyla jsem na nikom závislá a nikomu se nepřizpůsobovala. Matce jsem ani nevolala, protože jsem věděla, že mě nepotřebuje.
Teď sleduji její život zvenčí. My spolu vůbec nekomunikujeme. Nemá ani moje číslo. Celých těch 8 let je šťastně vdaná a vychovává dítě někoho jiného, na vlastní dceru si nevzpomíná.