Matka nadává těhotné dceři: „Proč ho porodíte? Nepotřebujete ho”

Momentálně jsem již těhotná v 5. měsíci a maminka neustále nadává. Trvá na tom, že bych neměla rodit, doporučuje jít na potrat, protože dítě se může narodit retardované. Je lepší rodit po druhém.

Stalo se, že jsem byla před Novým rokem velmi nemocná. A komplikace šly i do ledvin. Prodělala akutní pyelonefritidu. Pila jsem hodně antibiotik, antimykotik, protizánětlivých léků. A tak skoro dva týdny. Jak se ukázalo, v té době jsem již byla těhotná, jen jsem o tom nevěděla. Na krátkou dobu. A tak matka začala naříkat, že z toho nic dobrého nebude. Musíme ukončit těhotenství, než bude příliš pozdě.

Byli jsme uklidněni - prý embryo v takové době ještě není přichyceno k děloze. A doktoři říkali nepanikařit a chodit častěji na kontroly, dělat testy, dělat ultrazvuky. Konzultovali nás několik najednou. A nikdo neřekl ani slovo o potratu, jen moje matka na tom trvá.

V devátém týdnu těhotenství jsem začala krvácet a byla jsem přijata do nemocnice. Byla jsem v nemocnici, ošetřena, tam jsou všechna vyšetření v normě. Ale moje matka se nedá přemluvit.

Po tomto incidentu se matka a Oksana velmi pohádaly. Oksana s ní už ani nezačala komunikovat a neodpovídá na telefonní hovory. Po chvíli se usmířily.

- Musíte pochopit, že vám to přeji. Taky jsem z toho na nervy.

Všechno na dva týdny utichlo. A pak se matka znovu ujala svého.

- Už i ten termín je takový, že nemůžete ani jít na potrat, - říká Monika.

- To je v pořádku. Existuje něco jako ze zdravotních důvodů. Vysvětlete lékařům, že musíte jít na potrat. Co taháte?

- Mami! Jak dlouho budeš opakovat to samé?

- Ano, co já, co já ... nic. Matka je smutná. - Už jsi samostatná, o všem si rozhoduješ sama, sama to víš.

Monika neustále užívá léky na podporu těhotenství. A také hormony. Matka si všimla, že Monika bere hormonální léky. Začala jsem se ptát, co se děje, nakonec jsem usoudila, že jde o pevnou chemii a je to opravdu špatné, protože moje dcera polykala plné hrsti prášků.

Dřív jsme psali:

Babička nebude sedět v nemocnici s vnukem, ale viní dceru, že má nemocné dítě

„Rozhodla jsem se už dávno, že nebudu mámě říkat o nějakých zprávách, protože to pro mě bude noční můra!“ říká Andrea, které je sedmadvacet let.

“Prostě jsem kvůli tomu nemohla mlčet! Starší dítě je velmi nemocné a brzy potřebuje operaci, a já jsem musela tuto operaci poměrně dlouho odkládat. Problém původně byl, že jsem nemohla najít člověka, který by po operaci seděl dva týdny v nemocnici se synem. Sama nemůžu, protože trávím čas doma s mladší dcerou, která ani do školky nechodí. Nemůžu ji nechat samotnou doma,“ řekla žena.

„A proč by se manžel o syna nestaral? Nemohou mu kvůli tomu dát dovolenou v práci? Manžel má v posledních letech práci neoficiální, takže mu za dva týdny pobytu v nemocnici nikdo nezaplatí. Nejen, že mu takovou dovolenou nikdo nevyplatí, ale ještě mu hrozilo propuštění, pokud se dva týdny neobjeví na pracovišti. Vzhledem k tomu, že já sama se v tuto chvíli nikam nedostanu, je lepší, aby manžel nezkazil vztahy se svým šéfem.“

Andrea a její manžel měli dvě děti a nemysleli si, že je bude tak těžké udržet. Nejstaršímu synovi je v tuto chvíli šest let a v tomto věku dítě ještě není dostatečně soběstačné, aby mohlo ležet samo v nemocnici, a Andrea teprve před rokem porodila dceru, se kterou sotva může jít do nemocnice za synem a starat se o něj. Přitom její matka, když vidí celou složitost situace, se rozhodně nespěchá s něčím pomoci. Původně dceři říkala, že nemá mít druhé dítě, dokud manželé nebudou mít dostatek peněz na péči o děti.

Andrea matku neposlechla a od té doby jí matka přestala pomáhat, a navíc jí při každé příležitosti připomíná, že je to její vina, když se rozhodla porodit druhé dítě. Matka manžela nemůže nabídnout svou pomoc, protože žije v jiném městě a přichází v nejlepším případě na Vánoce.

Nemá vlastní bydlení, švagr také nemá oficiální práci, a také na pronajatý byt jde velká část příjmů, musí kvůli tomu hodně šetřit! Vyčítala jí to pravidelně její matka. „Už jsem vám říkala, že se na pomoc ode mě nemůžete spolehnout, už před rokem jsem vás varovala, že toto druhé dítě zatím nepotřebujete!“ říkala maminka.

Babička mohla jen občas sedět se starším vnukem, ale za celých šest let jeho života se babička s vnukem viděla jen třikrát. A ani tak nemohla zůstat s vnukem o samotě déle než pět hodin. Maminka Andrey přitom svého vnuka neustále lituje a říká, že nemá s rodiči štěstí, když si na péči o něj nenajdou čas.

Andree se takový styk matky s vnukem nelíbil a neustále se s ní hádala, protože chápala, že se babička tímto způsobem snaží dítě obrátit proti rodičům. Nakonec si Andrea uvědomila, že je nejlepší vůbec nežádat mámu, aby seděla s vnukem, pokud s ním komunikuje na podobná témata.

„Před pár týdny jsem byla znovu u lékaře a ten mě upozornil, že pokud budeme operací odkládat, zdravotní stav syna se jen zhorší, což je lepší nepřipustit," říká Andrea. Nakonec už nezbylo než znovu požádat matku, aby seděla s vnukem. “Viděla jsem spoustu příběhů lidí, kteří odkládali operaci a v jednu chvíli se nemoc natolik zhoršila, že operace musela být provedena velmi naléhavě a také s rizikem smrtelného výsledku.“

„Velmi mě překvapilo, když řekla, že souhlasí s tím, že bude sedět s vnukem, ale zároveň nás nezapomněla označit za naprosto lhostejné ke zdraví dítěte rodiče, kteří se o syna vůbec nezajímají. Nejzajímavější je, že jsem se milionkrát zeptala, zda po operaci určitě přijede do nemocnice za vnukem, s čímž také milionkrát souhlasila. Pak jsem šla s klidnou duší k doktorovi a stanovili jsme si termín operace.“

„A právě před pár dny jsem se znovu dovolala své matce, abych varovala, v jakém počtu by měla sbalit věci do nemocnice, přičemž by měla být ještě vyšetřena lékařem, aby se ujistila, že může být vpuštěna k vnukovi, ale matka na to odpověděla příliš agresivně, že se nebude vyšetřovat a obecně je to pro ni příliš obtížné, takže odmítá sedět s vnukem.“

Matka Andrey nadále označuje dceru za příliš hloupou, protože podle jejího názoru dcera neustále v životě dělá nějaké chyby. Ale mluví správně? Nebo by babička měla aspoň někdy věnovat pozornost vnoučatům a trochu pomoci své dceří?