“Chtěl jsem před manželkou schovat peníze a osud mě potrestal”

Přibližně před měsícem jsem přišel do toho místa, abych si odložil peníze na několik měsíců, ale ukázalo se, že je prázdné. Překvapením jsem málem omdlel, zažil strašný stres.

Dlouho jsem přemýšlel, zda se mám přiznat své ženě, že se mi stalo takové neštěstí? Možná, že až se dozví pravdu, pomůže mi najít viníka. Rozhodl jsem se otevřít, řeknu, že na ni šetřím peníze jako dárek, chtěl jsem si koupit auto, vyfotit ji na jeho pozadí s překvapeným obličejem, ale tady taková katastrofa. Bez ohledu na to, milovaný manžel udělal takový elegantní dárek, a ne na úvěr, ale za hotovost.

Moje žena mě mlčky poslouchala a pak řekla, že mi nevěří. Už dříve pochybovala o mé upřímnosti, všimla si, že jsem jí nedával všechny peníze, ale nechtěla mi nic říct. Obvinil jsem ji, že mi nevěří, že mám smutek, a ona mě takovými slovy uráží. Nechápala mé neštěstí, ale uvědomila si, že by bylo hezké najít peníze, a začala mi pomáhat.

Celou dobu jsem myslel jen na to, kde jsou moje peníze? Předpokládá se, že se zloděj může vrátit na místo činu. Rozhodl jsem se koupit skrytou kameru, nainstalovat ji a lovit s živou návnadou. Navíc jsem si koupil falešné peníze, vše bylo úhledně složené do krabice. Díval jsem se den, týden, měsíc, půl roku, ale nikdo se neobjevil. Marně plýtval silami, nervy čekal. Teď už chápu, že mě osud potrestal za to, že jsem chtěl schovat peníze před svou ženou. Ve skutečnosti bylo zpočátku cílem jen ušetřit peníze pro sebe, nikdy nevíš, najednou rozvod, nechtěl jsem se s nikým dělit o finance. Pokud bych si založil účet v bance, tak při rozvodu by bylo nutné vše rozdělit napůl.

Teď se nám s manželkou daří, rozvést se se mnou nechystá, i když o tom dříve často mluvila. Ztratil jsem finanční polštář, ptáte se, proč jsem se tak trápil? Abych se vůbec nezbláznil a nedostal se z deprese, šel jsem na schůzku k psychologovi. Manželka se se mnou už o tom nechce bavit a já jsem se k tomuto tématu ještě úplně nevyjádřil.

Dřív jsme psali:

Ráno po svatbě: "Zlato, kde je moje snídaně?"

Tereza a Mirek se vzali docela rychle od chvíle, kdy se poznali. Vše se stalo po vtipu, kdy se dívka zeptala chlapa, zda se brzy vezmou. Ale nebyl zaskočen – řekl, že je připraven.

V důsledku toho šli na matriční úřad, podali žádost a o měsíc později se vzali. Uspořádali skromnou oslavu, žádný patos a velkolepé oslavy. Oslavili, šli domů, nechali hosty v restauraci.

S největší pravděpodobností se jen málo znali, jejich vztah byl založen na vášni. Ráno po probuzení se Mirek Terezy zeptal:

– Zlato, ještě spíš? Kde je moje snídaně?

– Co tím myslíš? – Tereza byla zmatená.

– Jako co? Nyní jsme manželé, všechno je jinak. Ty děláš svou práci, já dělám svou. Jsem živitel rodiny a tvé místo je v kuchyni. Už mám hlad. Kde je moje snídaně?

– Co to je za vtipy? – Tereza nemohla pochopit.

– Můžu vzít v úvahu, že jsme včera přišli pozdě a usnuli, ale stejně musíš vstát z postele a rychle něco uvařit a pak můžeme jít nakupovat, něco ti dám. OK? – Mirek se usmál a políbil Terezu.

Tereza osmažila vejce a klobásu, uvařila kávu, jak by věděla, co snída její nový manžel? Mirek se s chutí nasnídal.

– Pěkná omeleta, ale takový salát nejím, prosím, dej ho pryč. – Muž snídal v posteli.

Tereza si odnesla salát. Sama nejedla – nebyla zvyklá snídat brzy. Šla se do vany učesat a nalíčit, protože Mirek miloval upravené dívky. Pak šli do obchodu, Mirek jí koupil náušnice s diamanty – Tereza zbožňovala zlato.

– Zlato, myslím, že budeš chovat se slušně? – zeptal se Mirek manželky. Na což neodpověděla.

Od té doby se novomanželé snažili urovnat rodinný život. Mirek učil svou ženu, jak být dokonalou hospodyní, a Tereza si řekla, že se s ním nemá hádat.

Mirek věřil, že normální manželky se nikdy nehádají se svými manželi, nevměšují se do jejich rozhovorů, věnují se všednímu životu a domácnosti, potkávají své muže nalíčené, upravené.

Viděl to ve filmech, což je pravděpodobně důvod, proč se rozhodl uvést to do reality. Místo toho slíbil, že svou ženu zasype dárky.

Terezina trpělivost vydržela několik týdnů. A pak se rozhodla, že už toho bylo dost. Myslela jsem si, že není služebná. Sbalila si věci a odešla. Mirek za ní zavolal:

– No tak padej! Každá chce být na tvém místě!