"Jsme přece příbuzní!" - neteř chtěla, abych jí kočárek dala, ale když jsem jí vysvětlila, že nemám peníze, uslyšela jsem spoustu negativity

Když jsme vybírali dětský kočárek, tak takový, který bude s nejrůznějšími hračkami a je pro miminko velmi zajímavý. Náš syn z toho měl samozřejmě radost. S tím kočárkem jsme byli maximálně opatrní, protože jsme věděli, že ho budeme potřebovat jen tři roky a pak ho bude možné prodat a vydělat pěkné peníze, které bychom zase s manželem utratili za naše dítě.

Vše proběhlo tak, jak jsme plánovali. Manžel obecně chtěl, abychom udělali slevu jen deset procent, a já se rozhodla prodat to jen za dvacet tisíc.

Hned druhý den mě chtěl kupující kontaktovat. Ukázalo se, že je to mladá dívka. Dohodly jsme se, že se sejdeme o víkendu, ale ten den přijela moje neteř.

Moje neteř se podělila o zprávu, že se jim právě před pár měsíci narodilo dítě. Příjem rodiny je nízký. Po pár hodinách jsem přesto kočárek ukázala neteři a dokonce řekla, že by ho ode mne mohla koupit za patnáct tisíc. Příbuzná řekla, že bude lepší to koupit za pár dní, a obecně se nabídla, že za týden přijede s manželem a dítětem k nám.

Potkala jsem je, okamžitě je doprovodila ke stolu, povídali jsme si až do noci a už v devět večer odcházela moje neteř s manželem a dítětem domů, ale uvědomila jsem si, že jsem se jako příbuzná rozhodla jí pomoci. Neteř obecně uvedla:

- Víš, možná nám můžeš dát kočárek zdarma? Přesto má moje dítě za pár měsíců narozeniny a bude to jako dárek!

Už jsem jí dala slevu, ale rozhodně jsem ji nechtěla dát zadarmo. Moje neteř se na mne podívala velmi uraženým pohledem. Vydržely jsme se patnáct minut pohádat na chodbě a pak příbuzní zabouchli dveře a odešli s tím, že už mě nikdy nepožádají o pomoc.

Bylo mi jasné, že většina lidí by neměla dělat vůbec žádné ústupky, a pak mě za to budou nenávidět, jako bych udělala něco špatného, ​​a nepotřebuji takové příbuzné, kteří mě chtějí jen využít.

Dřív jsme psali:

“Synovec má zdravotní problémy a bratr se snachou si nechtějí toho všimnout“

Můj bratr a jeho žena mají v životě zvláštní postavení.

Chápou, že jejich dítě je retardované a potřebuje léčbu, ale problémy ignorují.

Těhotenství bylo opravdu těžké. Kateřina strávila téměř celou dobu v nemocnici, protože se lékaři snažili dítě zachránit. Bratr ji hyčkal a všechny problémy řešil, aby mohla odpočívat a myslet na své blaho. Celá naše rodina byla na nervy, protože jsme se báli o nenarozené dítě.

Dítě se narodilo v pravý čas. Žádný z lékařů nezaznamenal komplikace a ujistil rodiče, že miminko je absolutně zdravé.

Jakmile se synovec narodil, bratr a jeho žena se rozpadli na rodičovství. Jsou to opravdu výborní rodiče.

V té době jsem už byla zkušená matka – měla jsem dvě děti. Proto jsem si nejprve začala všímat, že můj synovec má něco se zdravím. V 5 letech neuměl komunikovat s dětmi. Hrál na postranní čáře a všechny ignoroval. Pokud se k němu někdo přiblížil, okamžitě se stáhl. Dokonce jsem zavolala svého syna k sobě a zeptala se, proč si nehráli s Maxem. Řekl, že on sám se s nimi nechtěl bavit.

Měl problémy s řečí, neuměl vyjádřit svůj názor a často se odmlčel. Rozhodla jsem se promluvit s bratrem a říct mu, co mě trápí. Poradila jsem mu, aby vzal syna k lékaři, než bude pozdě.

— Mám zdravého syna. Na co jsi přišla? Nejsi lékař, abys určovala diagnózy! Můj bratr se na mě otočil.

— Proč tak reaguješ? Neurazila jsem vaše dítě, jen jsem vám doporučila, abyste to zkontrolovali, aby mohl klidně spát. Nebudeš si to pak vyčítat? Mému synovi bylo diagnostikováno opoždění vývoje ve 3 letech. Dokonce jsme chodili do opravné třídy. Není v tom nic ostudného. Ale zavírat oči před problémem nemá smysl.

Rozhodla jsem se promluvit se svou snachou. Kateřina však byla stejného názoru jako její manžel. Argumentovala tím, že její syn je jen stydlivý.

Když jsem zjistila, že ho pošlou do běžné školy, byl jsem ohromena. Kvůli svým zásadám riskují zdraví dítěte. Takové děti potřebují speciální přístup a speciální rehabilitaci, aby se problém odstranil. Ale samozřejmě je jednodušší zavřít oči a dělat, že se nic neděje.

Také se nepodařilo předat informace prostřednictvím mé matky. Ona a můj bratr jsou jedno. A jak můžu být? Umýt si ruce a myslet na rodinu?