“Raději požádejte nějakého souseda, aby seděl s vaším synem,” tchyně odpověděla

Tchyně nemá peníze na opravy, protože do koupě bytu investovala do poslední koruny. Za poslední peníze nakoupila nějaký materiál a všechny opravy provádí Aleš, manžel Ivy. Samozřejmě, že muž dělá všechno zadarmo, protože nemůže peníze vzít od své matky.

Problém je, že Aleš pracuje pět dní v týdnu a opravy v bytě své matky může dělat jen o víkendech.

— Tchýně najednou začala trvat na tom, aby Aleš chodil každý večer do bytu opravovat, - říkala, že oprava postupuje příliš pomalu. Aleš tam pracuje už více než měsíc, ale zatím se prakticky nic neudělalo. Kdyby už byt dokončil, pak by ho už pronajala a začala dostávat peníze, ale zatím jsou všechny plány v dlouhodobém horizontu. Právě z toho všeho ztratila spánek...

Před pár týdny se Aleš dokonce pohádal se svou matkou. Pak jí řekl, že pokud to potřebuje rychleji, ať si najme lidi, kteří za ni za pár týdnů udělají všechno. Tchyně už nefňuká, ale zároveň ji stále neopouštějí myšlenky, že by se všechno dalo stihnout a rychleji.

— S Alešem makáme od rána do večera, bílé světlo nevidíme, - Iva sdílí. Můj manžel a já potřebujeme každý měsíc zaplatit částku za splátku hypotéky ... Nebýt mé matky, nedokážu si ani představit, kdo by seděl s naším synem. Moje matka bere naše dítě ze zahrady a večer s ním sedí, dokud se já nebo Aleš nevrátíme z práce domů. Aleš bere i brigády, takže se domů vrací velmi pozdě. Točí z posledních sil a pak je tu oprava.

— A tento víkend jsme dostali problém, protože moje matka řekla, že tuto sobotu nebude moci sedět se svým vnukem, měla nějaké naléhavé záležitosti. Požádala jsem manžela, aby zavolal své matce, že tento víkend neuspěje, ale stále hovor odkládal a já si uvědomila, že budu muset zavolat tchýni.

Jak jsem předpokládala, tchyně velmi ostře zareagovala na zprávu, že Aleš tento víkend nebude moci pracovat.

— Proč? Oprava nikdy neskončí. Nebudu čekat další dva týdny, ale proč tvoje matka vůbec nezvládne sedět se svým vnukem? No, nebo ať si se synem sedne nějaký soused, pokud vůbec ne. Nežádám tě tak často, že mě odmítáš...

Pak asi zavolala synovi a manžel mi řekl:

– Neboj, vezmu ho s sebou na stavbu.

Málem jsem ztratila sílu řeči. Pak jsem mu řekla, že je tam špína a prach a dítě potřebuje nakrmit a co tam bude dělat? Odpověděl mi, že jim a jejich babičce pomůže.

Iva řekla svému manželovi, že je kategoricky proti tomu, aby její manžel vzal syna s sebou na stavbu. Nejvíc ze všeho však Ivu zlobil postoj tchyně k celé věci, protože babičce na vnuka opravdu nezáleží?

Redakce také doporučuje přečíst:

"Šárko, koupila jsi celer schválně a zkazila jsi si tím chuť polévky? Myslíš, že Martin souhlasí to sníst?" řekla tchyně

Šárka byla v zásadě se vším ve svém životě spokojená a na nic si nestěžovala, protože měla nejobyčejnější práci, kde se dívka nemusela tolik namáhat.

Šárka už manžela měla a jediným problémem byla jeho matka, protože Šárka vůbec netušila, jak její manžel s takovou ženou žil.

Nejprve tchyně požadovala po své snaše vnoučata doslova týden poté, co se novomanželé vzali a začali plánovat společný život. Šárka chtěla mít dítě alespoň dva roky po svatbě, protože stále chtěla získat práci. A po dlouhém přemlouvání od tchyně se rozhodla, že bude lepší narození dítěte neodkládat, ale vyjde z mateřské dříve a dokud bude dítě ve školce, Šárka už dostane zaměstnání. V současné době je synovi Šárce již pět let.

Ani manžel nemůže říci, že jeho matka má dobrou povahu, protože se dokonce neváhala chovat hrubě ke své snaše, když byl její syn poblíž nebo dokonce seděl s manželkou u jednoho stolu. V takových chvílích mohla tchyně na oba křičet, že zase neudělali to, co považovala za správné.

Jednou si tchyně od Šárky vzala klíče a za pár dní stihla udělat duplikát, nakonec začala k manželům docházet kdykoliv domů a ani nenahlásila, že má nyní samostatné klíč. Pořád se dívala, co její syn jí, a pak snaše vyhubovala, jestli uvařila něco špatně nebo to pro samotnou tchyni nevypadalo moc k jídlu.

Jednou přišla Šárka domů s dítětem po návštěvě lékaře, ale vůbec nečekala, že uvidí doma manželovu matku, která bude vytírat podlahy v celém bytě.

- Proč jste u nás doma a jak jste se vůbec dostala do našeho bytu? - zeptala se Šárka své tchyně.

- Ahoj, Šárko, proč tě to najednou začalo znepokojovat? Rozhodla jsem se, že se podívám, jestli je váš dům čistý nebo jestli vám potřebuji nějak pomoci. Vím, že své kamarádky navštěvuješ velmi často, ale zároveň se úklidu vůbec nevěnuješ - ona odpověděla.

- Možná bych vám také měla poděkovat za úklid mého domu? - řekla Šárka, otočila se a šla rozložit zakoupené produkty do lednice.

K večeři vařila polévku, ale polévka nebyla vůbec, ačkoli ráno si dívka ještě vzpomněla, že jí zbylo velmi málo. Okamžitě pochopila, kdo to snědl, když byla Šárka mimo domov, ale i tak ji příjemně překvapilo, že mamince jejího manžela poprvé chutnalo, co Šárka uvařila.

- V podstatě byla tato polévka prostě hrozná! Snědla jsem to jen proto, abys to dnes večer nepřinutila sníst mého syna! A taky se mi hodně hnusilo jíst celer, jako bys ho přidala schválně, aby ten zkazil chuť jídla! Navíc tohle Martin nikdy nejí! - tchyně se začala vztekat.

- Jí všechno! Jen si včera požádal o dvě porce najednou, a další půlku večera mě chválil, že umím vařit tak dobré polévky!

Matka manžela se nějak ostražitě podívala na svou snachu, rychle se připravila a odešla z domu. Tchýně ještě stihla pohrozit snaše, že se sama Martina osobně zeptá, zda mu tato polévka chutná nebo ne. Ale Šárka už se nestarala - hlavní věc byla, že její tchyně odešla z domu a už ji neobtěžovala.