S jejich příchodem se sestře neustále říkalo, že by jim měla ve všem sloužit, ustupovat a v mnoha ohledech, protože starší by měli dělat vše, aby se mladší dětí cítily dobře. Také rodiče říkali, že hlídat pořádek je její povinnost.
Naše hrdinka se vdala v 25 letech, v té době už bylo bratrům 18 let. Manžel dívky je hodný a milující, vzal ji bydlet do svého bytu. Výrazně jim to usnadnilo život, nemuseli bydlet v pronajatém bytě nebo si vzít úvěr na jeho koupi. Během pěti let společného života rodiče Ivany projevili malý zájem o její život.
Dcera neustále volala mámě a tátovi, nezapomněla na své bratry. Nejen, že se ptala, jak se mají, ale zajímala se, zda potřebují pomoc. Jejich komunikace byla omezená, ale svou povinnost vůči nim projevovala i nadále. Nedávno Ivaně volala její matka. Dívka byla překvapená, dlouho to nedělala první.
Jakmile dcera zvedla telefon, neslyšela od maminky otázku, jak se má, nebo zda je vše v pořádku? Žena hned řekla, že se s otcem rozhodli svůj byt prodat a odstěhují se do jiného města. Jejich vlastní nemovitost je velká. Své podíly rodiče dávají bratrům, aby měli dostatek peněz na koupi jednotlivých bytů. Rodiče by bydleli v bytě babičky.
Máma volala, aby přemluvila dceru, aby dala svůj podíl chlapcům. „No, to je dobře, samozřejmě. Myslel na mě někdo? Mimochodem, jsem vaše dcera, také potřebuji byt, zvláště na to mám plné právo,“ řekla Ivana. „Proč potřebuješ další byt? Vždyť nežiješ na ulici!,“ říká matka.
„Takže ti nevadí, že ten byt není můj, ale mého manžela? V životě se může stát cokoliv, když někdo z nás podá žádost o rozvod, kam mám jít?“ zeptala se dcera. „Tak buď poslušná, ať manžel od tebe neuteče. Co řekne, to uděláš, Dohodni se se vším, co ti řekne, a neopustí tě.“
„Bratří peníze potřebují víc, kdyby brzy řekli, že se budou ženit, kam povedou jejich ženy? Přemýšlela jsi o nich? No tak, nic si nevymýšlej, dej svůj podíl! Jak jsem tě od dětství učila? O mladších bratrech se máš starat a pomáhat jim,“ ukončila matka.
Ivana nebyla jen v šoku, byla uražená a opuštěná. Od té chvíle ukončila veškerou komunikaci s příbuznými a svůj podíl v bytě odmítla dát ve prospěch bratrů.
Dřív jsme psali:
“Manžel považuje svou matku za plnohodnotnou součást naší rodiny a moje matka neznamená téměř nic a nelze ji považovat za blízkou příbuznou”
Jak vypadá manželka nejkrásnějšího araba světa
"Nikdy předtím jsem nic takového neudělala": Salma Hayek promluvila o potížích při natáčení Desperado
"Nejohrozivější zvířata na Zemi": Medvědi, lvi a tygři se třesou v křoví ze strachu
"Nemám chuť sedět se svým vnukem a dcera odmítá mi rozumět"
Ráno jsem se probudila a v 5 hodin mi přišla zpráva: „Mami, Nikita má vysokou teplotu, čekám tě v 7 hodin.“
Nebudu moci jít na procházku do parku, cvičit jógu, navštívit přátele a dívat se na seriál. Budu muset za vnukem, protože můj zeť a dcera potřebují jít do práce..
Stalo se to ve čtvrtek a v pátek jsem měla v plánu jít do divadla na hru, která nedávno vyšla a na kterou jsem stěží sehnala lístky. O víkendu mi volala dcera, ptala se, jak se mám, řekla jsem, že jsem zdravá. Hned odpověděla:
– Ja jsem se bála, že si budu muset vzít den volna. Mohu ti zítra objednat taxi?
Ale jde o to, že netoužím ošetřovat nemocného vnuka! Když dcera šla z dekretu do práce, bylo vnukovi sotva rok a půl. Z nějakého důvodu chce být hodnotným zaměstnancem, který nechodí často na nemocenskou. Okamžitě řekla řediteli:
– Nebojte se! Maminka je již v důchodu, takže pojištění pro případ nouze mám.
Vnuk často onemocní: jedna nemoc, pak druhá. A neustále mi volají, jako bych jim to dlužila. Jen přesto, že jsem již v důchodu a nechodím do práce, mám své záležitosti. A jsou důležité.
Nechci spát o něco déle nebo jít cvičit, abych si udržela zdraví? Tolik let jsem snila o tom, že si budu užívat sledování různých seriálů! Nemám na to nárok? Ráda navštěvuji přátele, procházím se lesem. Koneckonců dělám to, co miluji! Nemám chuť neustále trávit čas se svým vnukem!
– Dcero, teplota už mi klesla, ale stav není moc dobrý. Ještě bys si vzala nemocenskou a já bych si ještě trochu odpočinula.
– Mami! Mám tak obtížnou práci! Pokud někdo dokončí projekt místo mě, dostane cenu místo mě.
– Poslouchej, možná byste mohli najmout chůvu, jak vidíš, můj zdravotní stav mi nedovoluje běžet k tobě při prvním zavolání.
– Ale pořád sedíš doma, co ještě děláš? – přesvědčuje mě dcera.
Jak v takové situaci jednat? Hádat se s příbuznými a starat se o sebe? Ale dříve nebo později přijde okamžik, kdy bude potřebovat pomoc i starší žena. A pak bude mít dcera právo poradit jí, aby najala zdravotní sestru…