“Při stěhování k sestře jsem počítala s její pomocí. A ukázalo se, že chtěla, aby byla pro ni chůvou”

Asi před rokem jsem odešla od manžela a přestěhovala se s dcerou. Moje sestra Iva žila v jiném městě. Myslela jsem, že zapomenu na svůj rodinný život, začnu znovu pracovat, pryč od bývalých přátel a nečinných známých. Myslela jsem, že mě Iva podpoří. Naivní...

V té době už moje sestra měla rodinu a dva syny. Bydleli ve dvoupokojovém bytě, který byl navíc vyjímatelný. Musela jsem zůstat v jednom z pokojů. Samozřejmě za poplatek. Můj bývalý mi platil alimenty plus moje úspory. Mé dceři byly tehdy pouhé 3 roky. Nebylo možné ji dát do školky hned, protože všechna místa byla obsazená. Musela jsem sedět doma, kromě občasné práce na částečný úvazek. Uvědomila jsem si, že nutně potřebuji práci.

Jednoho dne Iva požádala, aby vyzvedla svého syna ze školy. S manželem mají hodně práce a nemohli žádat o volno. Začali mě využívat jako volnou chůvu.

Musela jsem vyzvednout svého synovce, vzít ho na hodiny a pak následovat mladšího do školky. A tak každý den – běh a spěch. Párkrát jsem měla možnost jít na pohovor, ale kdy bych měla? Musela jsem dávat pozor na tři z nich najednou. Rozhodla jsem se jeden z nich přesunout na víkend. Domluvili jsme se. Jdu za sestrou a požádám ji, aby zůstala s mou dcerou.

- Ivo, budeš dnes sedět s Rozárkou dvě hodiny? Rychle půjdu na pohovor a zpět.

- Kateřino, co to říkáš, jak se s ní vypořádám? Co když ti začne volat?

- Nic si nevymýšlej, to se nestane. Hraje si se svými bratry. Vycházejí spolu.

- Už jsem ti řekla ne! - opakovala sestra hlasitě.

- Ukazuje se, že je to pro tebe těžké? Zůstal jsem se třemi dětmi tolikrát najednou, a jakmile jsem se tě jednou zeptala, nechceš? Pomáhala jsem s vašimi lekcemi a řemesly. Je těžké jednou pomoci?

- No, pardon, my pořád pracujeme a ty jsi celý den doma. Dnes je volný den, tak jsme si chtěli odpočinout a ne bavit tvoji Rozárku.

- Všechno jsi na mne hodila a ani ses nezeptala, jestli to chci. Rok se mi nedaří najít práci, protože zdarma hlídám vaše děti. Za byt vám dávám přesně polovinu. Nemám skoro žádné peníze, a tak nutně potřebuji práci. Navíc ne ledajaké, ale s dobrým rozvrhem. Nemůžeš mi jednou ustoupit?

- Ukryli jsme tě, poskytli jsme ti zázemí a ty jsi mi začala vyčítat jako díte? Už nejsi malá, tak se snaž se svými problémy vyrovnat sama.

Kdo by si pomyslel, že mi to Iva udělá? Vešla jsem do pokoje a propukla jsem v pláč. Dělají tohle sourozenci? Tolikrát jsem Ivě pomohla. Počítala jsem se vzájemnou pomocí. A chová se jako nejvyšší sobecká osoba. Co mám dělat?

Dřív jsme napsali:

Sestra se chová podezřele, vypadá to, že manžela chce ukrást

V mé rodině nastala krize. S manželem jsme spolu devět let, ale bydleli jsme vždy v pronajatých bytech. Manžel má zdravotní problémy, v důsledku čehož téměř po celý rok pije nějaké léky.

Také nedávný virus mu dodal komplikace. Moje společnost, kde pracuji, oznámila své uzavření, musela jsem hledat nové pracoviště a najít ho nebylo tak snadné. Jednomu zaměstnavateli můj obor nevyhovoval, druhému chyběly zkušenosti a třetí mi nevyhovoval.

Manžel byl před měsícem vyhozen z práci, dostal zkrácený úvazek, také něco vyhledává. S jeho zdravím se nedá moc pracovat. Všechno to na nás spadlo, začala jsem mít výkyvy nálad. Chtěl jsem častěji mluvit se všemi, stěžovat si na svůj život, tak to bylo o něco jednodušší.

Před týdnem všechno řekla sestře, rozplakala se jí a ona mě utěšovala, jak jen mohla. Nina tvrdila, že takové potíže nemohou být věčné, vše brzy přejde. Řekla, že nejdřív se musím dobře vyspat a pak přemýšlet, kde začít novou stránku života, protože na čerstvou hlavu budou myšlenky jasnější.

Po rozhovoru s ní se mi opravdu ulevilo. S manželem jsme se rozhodli to udělat. Nic nedělali, hodně spali, jen leželi asi týden, a pak jsem si všimla, že jsem se začala chovat mnohem klidněji, nervový systém se zlepši, ruce se netřásly. Mozek začal pracovat líp.

První stres ze ztráty finanční podpory pominul, začala jsem si znovu prohlížet volná místa, posílat životopisy. V ten den mi volala Nina. Na konci rozhovoru požádala, aby se s manželem dočasně přestěhovali k ní, aby neutratili peníze za pronájem bytu. Pro moji rodinu je to významná úspora, polovinu nákladů by zaplatila jen sestra.

Moje první reakce byla radost, dokonce jsem Nině řekla, že se za pár dní přestěhujeme. Představovala jsem si, jak budeme žít v prostorném pokoji, protože byt u sestry je obrovský, prostorný, s vysokými stropy. V jednu chvíli jsem si pomyslela, že nic v tomto světě nemůže být zadarmo, i když mluvíme o sestře.

Jde o to, že Nina žije sama, nemá děti, rodinu, ani přítele už dlouho nevedla domů. Co když se jí líbí můj manžel? Představuji si, jak se vracím z práce nebo a oni budou v kuchyni flirtovat.