Myslím, že odjet z méjo bytu nechtějí. Dceři je 32 let. Svého otce nikdy v životě neviděla. Byli jsme spolu, přemýšleli o manželství a pár týdnů před svatbou partner utekl a říkal, že na to není připravený. Porodila jsem dceru, vychovala jsem ji sama. Dcera po letech si také našla manžela, kterého jsem pustila do svého bytu.
Samozřejmě, když je tak málo místa, je těžké žít. Všude se válí věci dětí, jejich kočárky. Děti v noci v kuchyni žerou všechno. Ale jsem to všechno tolerovala. A teď se všichni nemohou odstěhovat.“
Samozřejmě se jim s matkou žilo dobře. Děti mají komu nechat, vařit žena miluje, uklízet je jednodušší. Rozhodla se promluvit si se zetěm, a zeptala se, kdy se odstěhují? „A on mi řekl, že se dcera nechce kvůli mně odstěhovat. Jak je možné, že máma zůstane sama, co tu bude dělat bez nás. Tehdy jsem se zbláznila. Řekla jsem, že všechno zvládnu.“
Manželé se s dětmi přestěhovali, a maminka cítila skutečný klid. Byla úplně sama, a mohla i celý týden nic nedělat. Však dcera z její života nezmizela. Denně jí začala volat a otravovat. „Neustále prosí abych navštívila vnoučata. Řekla jsem jí, že pokud je nutně se postarat o vnoučata, tak se postarám. Ale na návštěvu se mi moc nechce.“
Dcera se velmi obává o stav své matky. Nic ji nezajímá, leží, někam kouká. A od všeho, co jí nabízí, se jen odvrací. „Taky koupila pro mě lístky do divadla, jsou drahé. Řekla jsem jí, ať si je vezme zpátky, já nikam nejdu. Nevzala, ale lístky jsem prostě nevyužila. Dceru to utrápilo. Nevím, jak jí vysvětlit, že chci jen odpočinout.“
Dřív jsme psali:
“Jsem unavená se s manželem, který jí jen čerstvě připravené jídlo, cítím se jako kuchařka”
V poslední době se mi zdá, že ještě trochu a podám žádost o rozvod.
Můj manžel vyžaduje každý den čerstvě připravené jídlo na talíři. A ukazuje se, že kromě hlavní práce neustále vařím. Strašně nerada stojím celý den u sporáku, ale manžela taky miluji. Co mám dělat?
Zaklepala jsem na dveře sousedce Martině. Bylo asi sedm hodin večer, zanedlouho se měl manžel vrátit z práce. Martina otevřela a já se zeptala:
Tchyně ponížila svou vesnickou snachu před všemi hosty o svátcích, ale jedna věta ji přinutila zmlknout
"Začalo to tím, že jsem odmítl dát svůj pokoj vnukovi. A když jsem zaslechl rozhovor mezi synem a snachou, málem jsem se rozplakal"
"Bývalá tchyně k nám nečekaně zavítala na návštěvu, když byl našemu synovi rok"
Příběh ze života: "Můj manžel oslavuje všechny svátky s dětmi z prvního manželství a bývalou manželkou. Už mě to nebaví"
— Martino, vařila jsi dnes něco? Je něco k jídlu?
— Mám včerejší bramborovou kaši a karbanátky, - odpověděla Martina. - A co? Nakrmit tě?
— Mne ne, mého manžela. Jím jen čerstvě připravené jídlo a já dnes skoro nestojím na nohou.
Martina se na mne zmateně podívala, ale pustila mě do bytu. Nemohla pochopit, proč musím pobíhat kolem sousedů a hledat čerstvě uvařenou zeleninu. Tak jsem jí to musela říct. A zatímco sypala kaši s karbanátky do jídlonosičе, povídala jsem jí svůj příběh.
S Viktorem jsme manželé 4 roky a zdá se, že je vše v pořádku. Pracuje, nosí peníze domů. Ale zároveň jsou věci, které musím dělat jen „protože“. Hlavní je připravovat mu každý den čerstvá jídla.
Tím bych tolik netrpěla, kdybych byla jen žena v domácnosti. Ale koneckonců také pracuji a přijdu někdy neméně unavená než on. Opakovaně jsem se mu snažila vysvětlit, že takový režim nemá smysl. Včerejší produkty nejsou horší než čerstvě uvařené. V reakci na to se ale začne zlobit a začne skandál, ze kterého chci co nejdříve odejít.
Viktor tvrdí, že jinak doma jíst nebude. Že bude chodit do restaurací, protože mu nemohu poskytnout čerstvá jídla. Což znamená, že kvůli mně utratí spoustu peněz.
Ukázalo se, že moje tchyně už není na tomto světě a před tím jsem ji moc dobře neznala. Ale při pohledu na chování a požadavky mého manžela se zdá, že byla jeho osobní služebnicí.
Co mu na to říct?
— Poslouchej, - řekla Martina. Proč si nemůžeš sednout a probrat tuto situaci? Ostatně kvůli jeho zvláštním preferencím nemusíš tolik trpět.
Upřímně jsem přiznala, že nevím, jak na to. Díky tomu, že neustále vařím, nezbývá téměř žádná energie. A takové rozhovory s manželem vyžadují sílu. Martina smutně vzdychla a podala mi jídlonosič.
Když jsem se vrátila domů, začala jsem brambory upravovat tak, aby vypadaly jako čerstvé. Je v pořádku takto žít? Zatímco jsem ji tlačila na rozehřátou pánev, pořád jsem přemýšlela, jak nejlépe zahájit rozhovor s manželem. Co mu mám říct? A můžu? Manželka je manželka, ne služebnice. Proč to nechce pochopit? Nebo se na všechno vykašlat a opravdu se rozvést?