Peníze z prodeje její části bytu podle ní někam zmizely, a tak se rozhodla bydlet u nás. Překvapilo nejen mě, manžel si myslel, že konečně dcera našla své štěstí, a tady je taková zpráva! Snažili se jí naznačit, aby si pronajala byt, ale odmítla, řekla, že nemá dost peněz na nájem.
Půjčky si brát nechce, protože ví, že je nevrátí. Plat má průměrný, respektive nemá na vše potřebné dostatek. Nezbývalo nám nic než jí přidělit jeden pokoj v našem bytě. Tam se usadila se dvěma dětmi. S příchodem Anežky klidný život u nás s manželem skončil. Vnuci jsou tak hluční a nezvladatelní, že je slyší celý dům.
Manželova dcera mě nikdy moc nemilovala. Myslela jsem, že po svatbě budeme s milovaným žít šťastně a přátelsky. Ale nevlastní dcera udělala své úpravy. Jasně, žárlí na mě. Nedivila bych se, kdyby se brzy dozvěděl, že má na účtu v bance obrovské množství peněz, jen o tom nechce mluvit.
A proč? U táty není třeba nic platit a ona mezitím může ještě našetřit nebo se setkat s dalším mužem. Tajně jsem o tom snila, ať se v jejím životě stane něco dobrého, aby od nás odešla. Po několika dnech jejího pobytu v našem společném bytě s manželem se mi udělalo nevolno z jednoho jejího hlasu.
Anežka často odcházela z domova, vracela se pozdě a argumentovala své chování tím, že pracuje hned v pěti společnostech. Chce si hodně našetřit na koupi vlastního bydlení. Připadá mi, že chodí jen na procházky a na nás oběsila své děti, jsme jako chůvy. Když se děti vracejí ze školy, začíná chaos.
Domácí úkoly moc nedělají, běhají po bytě až do večera a narušují náš klid. Jednoho večera jsem navrhla, aby je Anežka dala na nějaké kroužky, například choreografii, nějaký sport, nebo třeba divadlo. Na což mi odpověděla, že nemá peníze. Na všechno má výmluvu! Dokonce říká, že dětí musí častěji odpočívat, protože po škole jsou unavené.
Manželovi řekla, ať si promluví s dcerou. Ať si najme chůvu! Nemusím hlídat její děti. Chci osobní prostor a volný čas. Doma! S příchodem Anežky a vnoučat v bytě jsme se s manželem začali od sebe vzdalovat.
Dřív jsme psali:
“Synovec má zdravotní problémy a bratr se snachou si nechtějí toho všimnout“
"Bojím se o budoucnost svého syna. Manžel má tři dědice a tchyně také tři syny"
“Sama jsi to navrhla. Nechtěl jsem, abychom měli další dítě,” zlobí se manžel
"Bývalá tchyně k nám nečekaně zavítala na návštěvu, když byl našemu synovi rok"
Zrušila rande, aby prověřila muže: Jak on na to reagoval
Můj bratr a jeho žena mají v životě zvláštní postavení.
Chápou, že jejich dítě je retardované a potřebuje léčbu, ale problémy ignorují.
Těhotenství bylo opravdu těžké. Kateřina strávila téměř celou dobu v nemocnici, protože se lékaři snažili dítě zachránit. Bratr ji hyčkal a všechny problémy řešil, aby mohla odpočívat a myslet na své blaho. Celá naše rodina byla na nervy, protože jsme se báli o nenarozené dítě.
Dítě se narodilo v pravý čas. Žádný z lékařů nezaznamenal komplikace a ujistil rodiče, že miminko je absolutně zdravé.
Jakmile se synovec narodil, bratr a jeho žena se rozpadli na rodičovství. Jsou to opravdu výborní rodiče.
V té době jsem už byla zkušená matka – měla jsem dvě děti. Proto jsem si nejprve začala všímat, že můj synovec má něco se zdravím. V 5 letech neuměl komunikovat s dětmi. Hrál na postranní čáře a všechny ignoroval. Pokud se k němu někdo přiblížil, okamžitě se stáhl. Dokonce jsem zavolala svého syna k sobě a zeptala se, proč si nehráli s Maxem. Řekl, že on sám se s nimi nechtěl bavit.
Měl problémy s řečí, neuměl vyjádřit svůj názor a často se odmlčel. Rozhodla jsem se promluvit s bratrem a říct mu, co mě trápí. Poradila jsem mu, aby vzal syna k lékaři, než bude pozdě.
— Mám zdravého syna. Na co jsi přišla? Nejsi lékař, abys určovala diagnózy! Můj bratr se na mě otočil.
— Proč tak reaguješ? Neurazila jsem vaše dítě, jen jsem vám doporučila, abyste to zkontrolovali, aby mohl klidně spát. Nebudeš si to pak vyčítat? Mému synovi bylo diagnostikováno opoždění vývoje ve 3 letech. Dokonce jsme chodili do opravné třídy. Není v tom nic ostudného. Ale zavírat oči před problémem nemá smysl.
Rozhodla jsem se promluvit se svou snachou. Kateřina však byla stejného názoru jako její manžel. Argumentovala tím, že její syn je jen stydlivý.
Když jsem zjistila, že ho pošlou do běžné školy, byl jsem ohromena. Kvůli svým zásadám riskují zdraví dítěte. Takové děti potřebují speciální přístup a speciální rehabilitaci, aby se problém odstranil. Ale samozřejmě je jednodušší zavřít oči a dělat, že se nic neděje.
Také se nepodařilo předat informace prostřednictvím mé matky. Ona a můj bratr jsou jedno. A jak můžu být? Umýt si ruce a myslet na rodinu?