“Až se zbavíš svých koček, přivezu k ti tvá vnoučata”

Otec byl obzvláště proti, protože neměl rád zvířata. Když se s matkou rozvedli, matka si pořídila kotě. Dala dceři kotě, ale zároveň myslela i na sebe. Julie ke kočkám nechovala žádné něžné city.

Od té doby, co se kotě objevilo v jejich domě, se vše změnilo. Všechno bylo pokryto srstí, Julie musela uklízet, což jí ještě přitížilo. Navíc musela umýt hrnec. Matka hladila kočku a ona škrábala Julii. Pravděpodobně cítil, že není milován.

Pak si máma myslela, že se jedna kočka nudí.

- Mami, prosím tě, jaké kamarádky? Vždyť jsme ho vykastrovaly!

- No a co? Nemá s kým komunikovat. A stejně tak bude i společnost.

- Mami, měla bys mít přítele, sama se nudíš! Je mi tě líto.

- Ne, muž může zradit, ale kočka ne.

A máma přinesla kočku. Když Julie nastoupila na technickou školu, přestěhovala se na kolej. Maminku navštěvovala jen o víkendech. Matka mluvila jen o domácích mazlíčcích a Julie byla podrážděná.

Julie dokončila studium a vrátila se domů. Ale zjistila, že v domě je hrozný zápach! Co se stalo? Jak se ukázalo, matka dostala malá koťátka, která opustila toulavá kočka. Slitovala se a chránila je. Krmila z láhve. Teď je k nim připoutaná.

- Mami! Měla bys mě alespoň obejmout a poblahopřát mi k získání diplomu! Proč běháš se svými kočkami?

- Jen počkej! Mají režim, jsou malí, dokonce jsem si na ně vzala volno. Musím se starat o děti.

- Proč potřebuješ tolik zvířat? - ptala se Julie. V domě se nedá už dýchat!

Julie si vzala věci a šla za svými přáteli oslavit promoci. Zůstala u nich týden. Julie se snažila přicházet domů zřídka, aby nebyla zděšena situací. Maminka se urazila, že její dcera byla celou dobu pryč. Ale Julie nemohla žít vedle tolika zvířat.

Pak Julie potkala dobrého chlapa, začali spolu žít. Vzali se a měli syna. V této době zemřela stáří první kočka. Maminka začala truchlit a svého vnuka navštěvovala jen zřídka. Pak dostala další kočku. Přišla jsem navštívit svou dceru. Uviděla, že je znovu těhotná.

- Zase? Jarouškovi je totiž teprve rok. Není to příliš brzy? - zeptala se.

- Stalo se tak, ale už nebudu mít žádné děti. Jen dva.

- Nedávno jsem si vzala další kočku. Vysadili ji u vchodu, museli jsme ji ošetřit a odvézt k veterináři.

- Mami! Kdy se budeš starat o svůj osobní život? Jsme unaveni ze tvých koček?

Po narození druhého dítěte matka prakticky nepřicházela. Její kočky byly nemocné, rozmazlené a hádaly se. Na návštěvy své dcery a vnoučat tedy není čas.

- Julie, měla bys za mnou přijít aspoň s klukama, jinak nemám čas, pracuju, starám se o mazlíčky, nemám čas.

- Ne, nepřijdeme - odpověděla dcera. - Nejprve se zbav svých koček a pak přijedeme my. K rozvoji alergie u dětí nestačilo. S tolika kočkami se žít nedá.

Máma se urazila. Ale jejich představy o normalitě jsou příliš odlišné. Dnes jsou nejmladšímu dítěti již 2 roky a babička ho viděla jen dvakrát. I když bydlí poblíž. Komunikují si po telefonu. Každý o svém.

Dřív jsme psali:

Vnouče nechali na nemocnou babičku, sami odletěli na dovolenou

Nedávno jsem se viděla se sousedkou. Před pár týdny podstoupila operaci, rekonvalescence je dlouhá. Ale dcera se švagrem jí přivezli vnuka a sami odjeli. Rozhodli se, že si na pár týdnů odletí na dovolenou.

Sousedka sotva chodí. Bydlí ve 4. patře. Musela se držet zábradlí a v rukou nesla těžký batoh svého vnuka. Kluk šel s prázdnýma rukama. Přivedla ho ze školy. Začali jsme s ní mluvit. Zajímala jsem se o jejím zdravotním stavu.

„Všechno je v pořádku, nemám nudu. Mé dětí odjeli na dovolenou, a nechali mi vnuka, abych se o něj starala. A do školy ho musí vozit a vyzvedávat. A s domácími úkoly mu také pomáhám,“ řekla sousedka.

„Veronika, jste po operaci, potřebujete odpočinek a sílu šetřit. A dcera vám to udělala. Přitom musíte každý den sestoupit a několikrát vystoupat do 4. patra s těžkým batohem. On sám to nezvládne?“ zeptala jsem se.

„Vojta je zatím malý. Svůj batoh nosí ve škole, a potřebuje odpočinout,“ dodala sousedka. Byla jsem překvapena slovy sousedky, jak je možné, že je tak neopatrná a lhostejná ke zdraví starší ženy?

Potřebuje totiž odpočinek a klid a svěřili jí vnuka. Protože je otravný, hlučný. Doprovází ho, setkává se s ním, dělá s ním domácí úkoly. Babička by měla ležet. Já tomu vůbec nerozumím.