“Moje sestra chce, abych jí pomohla a získala půjčku. Ale už jí mě nebaví nadržovat”

Je taková od dětství. Myslela jsem, že vyroste a změní se, ale ne. Ale vyrostla jsem a uvědomila jsem si, že toho mám dost. Už se jejímu přesvědčování nepodvolím.

Moje sestra teď chce, abych si místo ní vzala půjčku na auto, protože jí ji nedávají kvůli její špatné úvěrové historii. Odmítla jsem ji. Nyní vyvíjí tlak na rodinné city a neustále říká, jak jsem to mohla své sestře udělat. Takže způsob, jakým se chová, je normální, ale způsob, jakým to dělám já, je tragédie.

Jednu dobu jsem opravdu potřebovala práci a obrátila jsem se s prosbou o pomoc na svou sestru. Mohla by mi pomoci, jelikož mi sama řekla, že jeden její známý shání asistentku. Otevřel si autoservis a plánoval propagovat své podnikání na sociálních sítích. Podle sestry se mu nepodařilo sehnat odborníka s praxí, ale za málo peněz. Před čtyřmi lety jsem právě začala ovládat funkce propagace stránek na internetu. Měla jsem málo zkušeností. Někteří klienti byli, ale nepřinášeli velké příjmy. Proto jsem požádala sestru, aby mě doporučila.

Poslala jsem jí vše, co jsem potřebovala pro svou prezentaci. Slíbila. O týden později nebyly žádné zprávy.

Čekala jsem další týden, ale nic se nezměnilo. Odpověď byla stále stejná. Rozhodla jsem se požádat o telefonní číslo tohoto známého, abych ho mohla přímo kontaktovat.

Sestra odmítla sdělit své telefonní číslo s odkazem na skutečnost, že daná osoba nepřijímá hovory od cizích lidí. Přiznala, že s ním ve skutečnosti nemluvila a ani to neplánovala. Když jsem se zeptala proč, řekla, že se bojí mých chyb. Přeci jen mám málo zkušeností. Pokud se něco pokazí, může se známý urazit, že doporučila tak špatnou zaměstnankyni. A nechtěla si zničit vztah s ním. Pak mi navrhla, abych si hledala zákazníky sama.

Jednou jsem ji požádala, aby mi pomohla s dějinami. Měla dobré znalosti. Souhlasila s pomocí a pak řekla, že to zvládnu sama, ale měla co dělat. Potom se stalo mnoho podobných věcí.

Když mi nepomohla s prací, přestala jsem s ní komunikovat. Volaly jsme si jen o svátcích, abychom si poblahopřály. A pak jsem byla vždycky první, kdo zavolala.

Čas plynul, získávala jsem zkušenosti, měla stálé klienty, kteří mi přinášeli dobrý příjem. Moji rodiče pravděpodobně Anně řekli, že se moje podnikání zlepšuje, protože mi zavolala. Zajímalo mě, co ji přimělo zavolat, a tak jsem telefon zvedla. Jen jsem pozdravila, když na mě vysypala všechny informace.

Opravdu si chce koupit auto, ale banky jí půjčku neschvalují. Několikrát se opozdila s platbami. Proto mě opravdu chtěla požádat, abych si vzala půjčku, a ona mi převede peníze na její splacení. Okamžitě jsem ji odmítla. Kde je záruka, že mi převede peníze? Není divu, že ji banky odmítají. Pak jsem sestře připomněla, jak na mou žádost odpověděla. Nevinným hlasem řekla, že to zvládnu sama, ale nezvládla to. Ale už na její triky nepropadnu.

Dřív jsme psali:

“Navštívila jsem své velmi hospodárné přátele: vrátila jsem se domů strašně hladová a velmi naštvaná”

Málokdy mluvím se svou kamarádkou ze střední školy. Naše vztahy bych dokonce označila za nepřátelské, jsou na úrovni vztahů starých známých, kteří se potkávají ze zvyku.

Nedávno se Libuše vdala a rozhodla se představit mě svému manželovi. Nepozvala mě svatbu, a pak mi došlo proč. Prostě žádná svatba nebyla, načmárali své podpisy do matriční knihy, ověřili je podpisy svědků, vypili se svědky lahev šampaňského a oslava skončila.

Taková „ekonomická varianta“ nebyla způsobena nedostatkem peněz a Libuše a její manžel vydělávají slušně, pouze mají společnou vášeň pro hromadění peněz.

Přišla jsem přesně včas, potkala oslavence a předala mu dárek.

Hosté, včetně mě, ani neskrývali své zklamání při pohledu na křehké obložené chlebíčky, aby zaplnily prostor na roznášce. Tomáš s úsměvem vzal ze spodní police vozíku láhev suchého vína a nalil ji do sklenic.

Libuše radostně zvolala:

- No, blahopřejte našemu hrdinovi dne!

Hosté neprojevovali žádné nadšení se spásnými projevy, snažili se schovat jeden za druhého. Pak manželka, aby zachránila situaci, popřála svému muži zdraví sama. Situace se trochu vyjasnila, když hostitelka oznámila, že nyní bude podávat teplá jídla.

Vozík odjel do kuchyně a vrátil se s malými talířky. Na každém z nich ležel řízek úměrný talíři a nakrájené plátky brambor, pokryté listem zelené bylinky ... Teplá jídla odpovídala počtu hostů.

Z nápojů, kromě té samé láhve vína, nebylo nic jiného, ​​než čaj. Mezi zachmuřenými tvářemi přítomných zářily optimismem pouze tváře Libuše a Tomáš. To je však logické. Přinesli dárky, nemuseli utrácet peníze na stůl, prasátko se doplní, vše je podle plánu!

Nestihla jsem to první. Když viděla dětskou sadu, „vzpomněla si“ na naléhavou záležitost a dalo by se říci, že z akce utekla.

Myslím, že nyní se Libuše přesune z kategorie známých do kategorie „takové vzdálené“. Takovou chamtivost jsem ještě neviděla.