„Moje tchyně říká, že jsme špatní rodiče, protože jsme svému dítěti dali málo. Jak se ale postarala o svého syna?"

Tímto způsobem se snaží dát najevo svůj zájem. Nějakou dobu jsem to vydržela, mlčela a doufala, že ji omrzí nás otravovat nebo že ji manžel uklidní. Nic z toho se ale nestalo a musela jsem se s ní pohádat.

Po naší svatbě se moje tchyně pokusila u nás doma zavést vlastní pravidla.

Otevřeně jsem prohlásila, že by k nám neměla chodit příliš často a pouze po předchozím upozornění. Není třeba se divit, čím budu krmit jejího kluka. A obecně ve svém věku žiju podle svých vlastních pravidel a nepotřebuji rady. Pokud budu mít nějaké dotazy, určitě se zeptám na odpověď své maminky.

Manžel k ní nejprve bezhlavě běžel a pak jsem ho upozornila, že v tomto případě se k ní může znovu nastěhovat, aby zbytečně neběhal tam a zpět.

- Nevidíš, že s tebou manipuluje? Co je po vás požadováno při příjezdu?

- Dát jí vodu s léky a pak si jen sednout vedle ní, — protáhl manžel zamyšleně a zamračil se.

Když došlo k dalšímu záchvatu mazanosti, manžel jí navrhl, aby zavolala záchranku, načež mu matka začala nadávat tak hlasitě, že hned bylo jasné, že neumírá. Manžel si uvědomil, že mám pravdu a přestal se nechat provokovat. Racionálně sdílel stížnosti své matky. Tchyně se samozřejmě zlobila. Přestala se mnou komunikovat, ale já z toho jen těžil.

Po narození našeho syna se vše trochu změnilo. Je jasné, že nás neustále navštěvovala a dávala nám zbytečné rady. Mnula ruce a křičela, že to dítě zabijeme, když ji neposlechneme. Někdy jsem jí ani neotevřela.

Pak náš syn vyrostl, bylo mu 5 let a moje tchyně přišla s tím, že je potřeba chlapce rozvíjet, brát ho na doučování, aby se učil cizí jazyky, navštěvoval bazén a další sportovní kroužky.

Pak šel syn do školy, úplně obyčejné, a tchyně nám zase začala vyčítat:

- Copak nevíte, co se teď učí na běžných školách? Kdo z něj později vyroste?

Moje trpělivost došla, když moje tchyně řekla, že si musíme vzít hypotéku, abychom zajistili budoucnost našeho syna.

- Vážená maminko mého manžela, která nás neustále obviňuje, že jsme bezcenní rodiče, kterým na našem synovi nezáleží. Chtěla bych se zeptat, co jste vy osobně svému synovi dala? Kde je jeho samostatný byt, proč stále bydlí se mnou? A nevšimla jsem si jeho znalosti několika cizích jazyků? A jeho certifikáty nevisí na vašich zdech. Proč nestudoval v zahraničí? Jste dobrá matka nebo co?

- Tchýně se začervenala a já jsem dodala, že než obviňovat, ať se na sebe podívá. O něco později jsme prodali můj byt, našetřili nějaké peníze, prodali také manželovo auto a rozšířili se.

Věřím, že vždy činím správně. A můj manžel si to myslí. Ale všimla jsem si, že vzhledem k tomu, že je to jeho matka, můžu s ní mluvit tišeji. Ale myslím, že s ní může komunikovat, jak chce, a já jí nic nedlužím.

Dřív jsme psali:

"Odpusť mi, Jiřino," plakala tchyně. "Osud mě potrestal. Nech mě někdy vidět svého vnuka“

Lenka neměla s tchyní velké štěstí. Marie neměla snachu ráda, ale že by se tak chovala k dědici, nikdo nečekal. Žena křičela, aby Lenka šla se svým dítětem z jejich domu. Říkala, že její syn je prý velmi dobrý člověk a nevidí lži.

A ona to chápe a ví, že to není dítě Alexe. Lenka nevěděla, co má dělat. Tchyně už podobné věci říkala. Když byla žena těhotná, snažila se přesvědčit svého syna, že snacha mu nevěrná. Nicméně, Lenka si myslela, že když Marie uvidí svého vnuka, okamžitě přestane říkat nesmysly. Alex, manžel Lenky, svou matku velmi miloval a důvěřoval jí ve všech záležitostech.

Tchyně nevynechala takovou příležitost a vždy kontrolovala každé rozhodnutí a volbu svého syna. Marie se nikdy nedokázala smířit s tím, že se rozhodl spojit svůj život s někým jiným. Žena neustále vytvářela hádky mezi manželi. Lenka si často stěžovala manželovi na tchyni. Nechápala, proč ji nechává zasahovat do jejich života. Alex se cítil provinile vůči své matce a požádal ženu, aby ji tolerovala. Snad se brzy uklidní.

Poslední projev Marie opravdu Lenku naštval. Jak by bylo možné přesvědčit svého syna, že novorozené dítě není jeho dítě. Žena se rozhodla vrátit se do rodného domu. Doufala, že ji Alex zastaví, nebo půjde s ní. Místo toho manžel neřekl nic, aby jeho matka příliš nestresovala. Marie konečně dostala, co chtěla. Nenáviděná snacha zmizela z jejich života.

Alex teď tráví veškerý volný čas u své matky. Večeřeli spolu a pak se věnovali svým oblíbeným činnostem. Byly to tři nejlepší roky Mariina života. Smutek však přichází nečekaně. Jednoho večera, když se Alex vracel z práce, zažil autonehodu. Bohužel muž po několika minutách na těžká zranění zemřel. Po smrti syna Marie ztratila smysl života.

Ani několik let po tragédii se v pokoji Alexe nic nezměnilo. Žena vždy vařila obědy pro dva a často mluvila s fotografiemi svého syna. Život Lenky byl krásný. Měla milovaného manžela, vytouženého syna, zajímavou práci. Nedávno ji také povýšili. Žena spěchala do školky pro syna, protože chtěla ještě stihnout připravit večeři.

To, co Lenka viděla, ji velmi překvapilo. U vchodu do školky stála její bývalá tchyně. Dívala se pozorně na děti, které si hrály v písku. Marie velmi zestárla. Tchyně byla neupraveně oblečená, shrbená a smutně se dívala na děti. Lenka v ní zpočátku ani nepoznala ženu, která ji vyhnala z domu.

Marie se dívala na malého Matěje. Žena plakala a říkala, jak je podobný jejímu zesnulému synovi. Lenka si zpočátku nemohla odpustit tchyni. Řekla jí, že před několika lety nechtěla svého vnuka ani vidět, a teď přišla sem. Marie prosila bývalou snachu, aby jí odpustila. Věřila, že už ji Bůh naučil dost. Teď už nic nepotřebuje, jen občas vidět Matěje. Lenka se rozhodla tchyni odpustit a nechala se jí vídat s chlapcem. To pomohlo babičce žít dál.