"Po sňatku s bohatým jsem se stala potřebná pro svojí matku"

Karel mě nejprve pozval na oběd do restaurace, pak mi jen tak nechal peníze na stole. Na oplátku nic nevyžadoval, jen se snažil získat mojí pozornost financemi. Nechápala jsem na začátku, že jsem se mu líbila, manžel se v tu chvíli šikovně maskoval. Když mě požádal o ruku, samozřejmě souhlasila.

Než jsem se vdala, bydlela jsem v pronajatém bytě. Máma se mnou v tak těžkých chvílích nemluvila. Mohla mi týdny nezvedat telefon, nevolat zpátky. Pokud se to povedlo, vždy byl rozhovor suchý a striktně věcný. Máma se prostě bála, že se k ní budu chtít vrátit, protože moje finanční situace nebyla nejlepší.

To jsem si nemyslela, i když jsem měla v podstatě právo bydlet v jednom bytě s ní. Jen jsem od ní potřebovala morální podporu, ne odsouzení a negativitu, ale jen jsem ji chtěla mít nablízku. Když jsem nastoupila na univerzitu, maminka mě "požádala", abych se odstěhovala na koleje, aby jí nevadila.

V té době jsem se vdávala, maminka byla velmi šťastná, protože konečně se mě zbavila. Se švagrem se jí nedařilo, Max byl chladný s tchyní a se mnou. Teď už chápu, že jsem se za něj provdala, jen abych nebyla sama, cítila jen ochranu, kterou jsem nikdy neměla. Po narození syna nás opustil.

Po rozvodu matka neměla radost z toho, že můžeme opět žit společně, tvrdila, že se o sebe sama starám, vnuk ji vůbec nezajímal. Vyčítala mi, že jsem manžela neudržela, charakter mám špatný, kvůli synovi jsem rodinu neudržela. Jedním slovem, na vině jsem byla já. Maminka nechtěla ani slyšet, proč se moje rodina rozpadla, jaký jsme vlastně měli vztah s prvním manželem.

Teď, když máma dostala zprávu, že jsem se stala manželkou bohatého muže, opravdu zářila. Volala mi každý den, někdy i několikrát, zajímalo ji, jak se cítím, jestli jsem zdravotně v pořádku. Na návštěvu volá určitě s manželem, naznačuje, aby dárky přinesl. Osobně jsem o své svatbě neřekla ani slovo.

Bylo mi nepříjemné a bolestné vzpomínat na chvíle, kdy se ode mě odvrátila, když jsem měl potíže. Teď mi říká, že jsem její Sluníčko, milovaná jediná dcera a na vnuka si dokonce vzpomněla. Já to slyšet nechci.

Dřív jsme psali:

"Kvůli nezvaným hostům jsem zůstal bez volného víkendu"

Asi nejvíce vadí nečekaný host, který přijde bez vyzvánění v jediný den volna. Jak vyřešit takovou situaci a naučit lidi být taktičtější? O tom si dnes promluvíme.

Byl to můj jediný den volna, abyste si uvědomili, jak je to situace. Chtěl jsem se setkat se svou přítelkyní a trochu si odpočinout, ale najednou někdo zazvonil na dveře. Na prahu stáli neznámí lidé. Manželský pár. Vypadali na 40-45 let. Byl jsem překvapený.

„Ahoj Michale. Proč nás nezveš dovnitř? Štefane, věci můžeš odnést dovnitř," nařídila žena. „Kdo jste vy? Vůbec jsem na vás nečekal a nezval jsem vás do svého domu, takže s věcmi nespěchejte!“ odpověděl jsem.

„Michale, co to děláš? Nepoznal jsi příbuzné? Jsem sestřenice tvého tatínka. A tohle je můj manžel Štefan. Teď přijde i můj syn. Jako dítě jsi si s ním hrál, pamatuješ?“ zeptala žena.

Celé dětství jsem žil na vesnici. Do města jsem se přistěhoval už po škole. A po přestěhování se tam nevrátil, protože moji rodiče zemřeli. Tuhle ženu jsem si vůbec nepamatoval. A jejího syna, se kterým jsem si údajně hrál jako dítě, ještě víc.

„A co chcete?“ zeptal jsem se. „Musíme někde přespat. Syn chce se stěhovat do města. Dokud se to kolejemi nevyřeší, bude u tebe bydlet. Nevadí ti to, že jo?“ zeptala sestřenice tatínka. Však ji čekalo nepříjemné překvapení!

„Jsem proti. Nechci, aby v mém bytě žili cizí lidé. Vy se mnou nemáte nic společného. I když jste sestra mého otce, nic to neznamená," odpověděl jsem. Žena začala řvát, a zároveň říkala, že je její syn studentem, který nemá kde bydlet.

Proto už naplánovala, že bude žit v mém bytě nějakou dobu. „Tvůj táta byl dobrý člověk. Vždycky mi pomáhal. A ty se chováš neuctivě k příbuzným. Jsme jedna rodina. Ty nás nepřijmeš?“ se slzy v očích řekla žena.

„Promiňte, ale nemám hostel ani ubytovnu. Vidím vás poprvé, takže s vaším synem žít nebudu. Mám své plány. Mohl jste mi aspoň zavolat, protože jste mi zkazili jediný den volna a nedali jste mi spát,“ dodal jsem.

Žena se mě pokoušela zmanipulovat tím, že vypouštěla slzy. Ale není tak snadné mě omotat kolem prstu. Navíc je opravdu neznám a nic jim nedlužím. Odešli po velkém skandálu bez rozloučení. Chápu, že čistě teoreticky mohou být našimi příbuznými, ale copak jim něco dlužím?