Jakmile jsme dokončili studium na univerzitě, okamžitě jsem porodila Alenu. Bydlení tehdy ještě neměli, protože jsme se ještě studovali. Musela jsem se přestěhovat k babičce manžela. Sama bydlela na ubytovně-dostala hned několik pokojů. Zůstala sama, takže s radostí souhlasila. Stále jsem jí vděčná.
Díky její podpoře jsme se mohli alespoň o něco opřít. S manželem jsme měli dobré vzdělání. Proto jsme se mohli dostat na dobré pozice. Hned po svatbě chtěli dvě děti, syna a dceru. Jen život udělal své úpravy. Když se Alena narodila, už se s těhotenstvím nám nedařilo. Je mi to líto. Vyzkoušeli jsme s manželem všechno, léčila jsem se, ale nepomohlo to.
Manžel měl štěstí v kariéře. Jakmile bylo Aleně 11 let, manžel získal pozici inženýra ve velké továrně. Skoro jako pravá ruka šéfa. Já taky neseděla. Pracovala jsem a vydělávala. Nastoupila jsem do státní správy. Je to sice obyčejné místo, ale s dobrým platem. Vždy jsme museli pracovat, chtěli jsme dceři zajistit to nejlepší.
Alena nerostla jako rozmazlené dítě. Já ani manžel jsme nikdy nebyli doma. Takže je zvyklá na samostatnost. Vaří velmi dobře. Kamarádila se s nejlepšími kamarádkami Naďou a Pavlem. Jsou bratr a sestra. Jejich přátelství vzniklo už ve školce. Chodili k sobě na návštěvy. Alena vždy obdivovala rodinu těchto dětí a říkala, že v budoucnu vytvoří totéž.
Jejich rodiče se k sobě chovali dobře. A děti jsou přátelské. S manželem jsme se pravidelně hádali. Křičeli na sebe. Alena si asi myslela, že by si takový vztah do budoucna nepřála. Jenže s osobním životem měla Alina smůlu. Manžela našla až v 27 letech. Zeť je úžasný, a velice klidný. Ani jsem neviděla, aby se někdy hádali. Brzy se jim narodil syn a později i dcera. Myslela jsem, že to bude mít se dvěma dětmi těžké.
Pouze Alena oznámila, že to původně plánovala. Chtěla, aby děti vyrůstaly přátelsky jako Pavel s Naďou. A mohli hrát spolu. Moje dcera mě nechce pustit k vnoučatům. Ještě nejsem důchodkyně, ale o víkendu bych ji mohla s nimi být. Nebo večer. Ale ona nás nenechá o samotě. Buď je přivede k nám, nebo jsme přijdeme k ní.
Sedíme, povídáme si a rozcházíme se po domech. Chtěla jsem jí pomoct. Chápu, že to má těžké. Dcera se stala tak hubená, unavená. Chápu, že ji manžel podporuje. I on však chodí do práce a večer se vrací domů. Musí se vyrovnat se dvěma dětmi. Dcera odmítá, abych jí pomáhala. Ujišťuje, že to zvládá a chce děti vychovávat tak, jak uzná za vhodné.
Dřív jsme psali:
"Vzala jsem manželovi dárek, který jsem mu dala. Uvědomila jsem si, že si ho nezaslouží"
Matka čtyřletého Saši, kterého hledala celá Ukrajina: "Plakal se mnou celý svět"
Příběh ze života: "Adoptovali si mě, aby se o ně ve stáří měl kdo starat"
Zrušila rande, aby prověřila muže: Jak on na to reagoval
“Samota je hrozná věc”: Životní rozhodnutí Jitky Schneiderové. Miminko po čtyřicítce
V oficiálním manželství jsem tři roky. Nedávno jsem s manželem oslavila výročí seznámení-10 let. Rozhodla jsem se mu dát dárek v hotovosti. S radostí přijal 30 tisíc korun, na oplátku mi nic nedal.
Už jsem ty peníze neviděla, možná jsou na jeho bankovním účtu. Poté, co jsem peníze darovala, a do dnešního dne, nedošlo k žádným drahým nákupům ze strany manžela. Zeptala se ho, jak je utratil, na co mi odpověděl, že koupil doplňky stravy. Jo, myslel jen na své zdraví, ale mi o tom nic neřekl, navíc jsem je v kuchyni neviděla.
Z toho vyplyne následující otázka, co je s nimi spojeno, proč nic nevím a nevidím? Manžel říkal, že na dva by nám ty peníze nestačily, proto vzal vitaminy jen pro sebe. Protože peníze jsou dárek pro něj, nemohl myslet jinak než na sebe. Osobně mě jeho slova nijak nepřesvědčila, začala jsem pochybovat o jejich pravdivosti.
Účtenky manžel kouzelně ztratil, takže jsem si jistá, že žádné doplňky stravy nekupoval. Spíše věřím, že tyto peníze nikam nevložil, a má je jen na bankovním účtu. Myslela jsem, že chce se rozvést, proto peníze ode mě schoval. Jinak, proč přede mnou schovávat peníze?
Zejména proto, že jsme se původně dohodli, že nebudeme tajit své příjmy, ty máme v společném rozpočtu. Z mých myšlenek a domněnek se mi udělalo nevolno. Šla za manželem do práce a chtěla po něm peníze. Jen mi sdílel, že peníze utratil na jídlo. Pak mi řekl, že má v práci problémy, takže mu musím být vděčná, že po mně nechce peníze.
Nezbývalo mi nic jiného, než se uklidnit a prostě se vrátit domů. Pak přišel další nápad – vybrat peníze prostřednictvím tchyně. Tchyně řekla, že o penězích nic neví A co vlastně znamená, že by měl dárek vrátit? To se nestává! Navíc mě obvinila z chamtivosti a řekla mi, ať jdu k doktorovi na kontrolu.
Měsíc po tomto příběhu se manžel rozhodl, že je čas, aby mu "nakreslil" nákladový článek. Potřeboval peníze a já mu je musela půjčit na čtyři měsíce. Přestala jsem mu věřit, znala jsem ho až moc dobře. Max ale řekl, že vyřídí půjčku a my ji zaplatíme spolu. Nechci být vydírána, nejsem právník, ale zákony znám.
V případě rozvodu nebudu platit jeho osobní půjčku. Teď přemýšlím o rozvodu. S tímto mužem můžu zůstat bez kalhot. Jestli mi dokázal skrýt tak velkou částku, dá se od něj čekat všechno. Nevěřím, že ty peníze utratil, určitě je přede mnou schoval.