"Můj život mi vyhovuje a manžel si musí zvyknout"

Vzali jsme se už dávno, Tomáš byl tehdy odborník, který právě dokončil univerzitu. Samozřejmě, že tehdy miliony nevydělal, já taky. Čtyři roky po svatbě jsme s ním pracovali od rána do večera, abychom získali kapitál. Po krátké době došlo u manžela k výrazným úspěchům.

Vydělal poměrně velké množství peněz, otevřel si firmu a konečně se stal úspěšný. Své úspěchy vůbec neskrýval, a o nich pořád mluvil. Když jsem mu říkala, že je třeba se chovat skromněji, jen mávl rukou a řekl, že to tak musí být. Přemýšlela jsem jinak, podle mého pozorování si získal nové nepřátele a ostatní začali ho používat.

A pak mohl v jednu chvíli přijít o všechno, čeho dosáhl svou prací. Když jsem mu to říkala, tak na mě jen křičel. Všem kolem vyprávěl, kolik za den vydělal, co dokázal vydělat na klientech. To vedlo zákazníky k tomu, že si častěji stěžovali na nekvalitní práci, našli vady, napsali prohlášení příslušným orgánům.

V důsledku toho začaly neustálé kontroly v práci, nic nenašli. Míra zisku prudce klesla, museli jsme si půjčovat. V tomto případě mě potěšila jen jedna věc, že při rozvodu je úvěr rozdělen na polovinu pouze z toho, co bylo převzato pro potřeby rodiny, nikoli osobního podnikání.

Pak můj manžel denně pil. Domů mohl přijít až ráno. Začal dlouho spát. Na mé otázky, co se děje a kde celou dobu byl, neodpověděl. Od té doby se stal pro mě obyčejným sousedem. Přemýšlela jsem, že si sbalím věci a odjedu, ale nebyla jsem onemocněla. Když jsem byla doma, zvykla jsem si na to.

Přestala jsem mu věnovat pozornost, nebrala si vše osobně. Postupem času jsem si začala všímat, že manžel má milenky, a měl jich hned několik. Mám před sebou otázku, jestli bych od něj měla odejít? Byt a vše, co v něm je, je i můj majetek. Nevylučuji, že kdybych se zamilovala, všechno bych opustila a utekla k novému manželovi, a tak, můj život mi vyhovuje a manžel si musí zvyknout.

Dřív jsme psali:

“Proč jsi řekla vnučce, že jsem byla proti jejímu narození?”

— S dcerou jsme se hodně pohádaly.

— S dcerou jsme se hodně pohádaly. No, to není překvapivé, protože je příliš citlivá. Nicméně také nemám chuť mlčet a tolerovat její dovádění. A všechno to začalo, když jsem ji napomenula. Přišla jsem k nim na návštěvu a moje vnučka jedla pizzu na zakázku. A to je den volna! Neumíš svému dítěti uvařit normální jídlo?

Tak líná, že nenacházím slova. Obecně se moje dcera urazila a začala mou vnučku obracet proti mně, - říká 56letá Klaudie.

- A jak to dělá?

— Řekla vnučce, že jsem proti jejímu narození. Představuješ si? Vnučce je 10 let, už všemu rozumí. To mělo samozřejmě negativní dopad na náš vztah.

- Je to pravda?

- Teď už je to jedno. Ale ano... Byla jsem proti těhotenství své dcery a poslala jsem ji na potrat. V té době jí bylo pouhých 18 let a utekl jí přítel. Žádné bydlení, žádné peníze, žádná práce, žádné vzdělání. O jakém dítěti bychom mohly mluvit? Objednala jsem si Lucii k lékaři, myslela jsem, že problém „vyřeší“, ale dcera mě podvedla a těhotenství nepřerušila. Když jsem viděla, že jí roste břicho, vše jsem pochopila. Dceři Klaudie je 28 let. Sama vychovává desetiletou dceru. S budováním rodinného vztahu s někým zatím nespěchá, protože nemá stejné priority. Žije odděleně od své matky a pronajímá si byt, protože jejich povahy jsou příliš odlišné - nemohou spolu vycházet.

Zatímco její vnučka byla malá, žila dcera se svou matkou. Klaudie nechtěla, aby její dcera šla na akademickou dovolenou, a tak jí dala příležitost dokončit studium. Skandalizovaly, samozřejmě, často, ale kam jít? A když dítě šlo do školky, dcera se odstěhovala, aby úplně nezničila svůj vztah s matkou. Pro Lucii to bylo velmi těžké bez pomoci její matky. Klaudie pomáhala a kryla nemocenskou, aby její dcera mohla v klidu pracovat. Babička svou vnučku zbožňovala, a tak s ní ráda trávila čas. Vztah s dcerou se však nikdy nezlepšil. Navíc se Lucie rozzlobí, když ji navštíví její příbuzný.

Mají příliš odlišné názory na život, a tak se mohou pohádat kvůli nějaké maličkosti.

- Kdo ti dovolil zvýšit hlas na dítě? Máš pedagogické vzdělání! Takhle tě učili zacházet s dětmi na vysoké škole? - křičela Klaudie. Nyní si vnučka poradí se vším sama, a tak má babička volné ruce. Navíc má Natalya víceméně volný rozvrh. Pracuje ve škole, kde dcera studuje, takže ji může po škole odevzdat a vyzvednout.

Nedávno začala mít Klaudie pocit, že se její dcera od ní vzdaluje. V podstatě ji to nezajímá. Má obavy, aby se její vztah s vnučkou nezhoršil.

- Tentokrát moje dcera použila „zakázanou techniku“ proti Klaudii. Řekla dívce pravdu. Nyní dítě ví, že její babička byla proti jejímu narození.

- Jak to můžeš říct dítěti? Nechápu. Ale pomáhala jsem jí, chránila jsem ji, podporovala jsem ji... - říká Klaudie s pláčem.