"Moje švagrová vždycky podezírala, že jsem porodila dítě ne od jejího bratra, ale ukázalo se, že sama má máslo na hlavě"

I když mu vůbec nepodobný, stále mi radila, abych udělala povinný test DNA. Nakonec šel test udělat její manžel. Výsledek byl šokující. Moje tchyně je skvělá žen. Ale co se týče mé švagrové, neměla štěstí. Z nějakého důvodu mě Katka od začátku neměla ráda. Co jsem jí udělala, nebylo mi jasné. Když jsme se s Tomášem vzali, byla už tři roky vdaná. Její manžel měl vlastní byt, auto a měli spolu dítě.

Od prvního dne po svatbě hledala důvod, proč mě obvinit z všech možných hříchů. Dokonce i její maminka ji za to několikrát pokárala, protože se za ni styděla. Snažila jsem se ji nevšímat, ale občas mě dokázala naštvat. Snažila jsem se s Katkou co nejméně stýkat. Nechodili jsme k nim na svátky a také nás k sobě nezvali. Tchyně se snažila střídavě chodit k nám nebo někoho z nás pozvat na návštěvu.

„Má od dětství takový špatný charakter. Byla jsem upřímně překvapená, že si našla muže. Nevšímej si jí, to přejde,“ říkala tchyně. Jsem tak činila. Držela jsem se. Ale když jsem otěhotněla, moje nervová soustava se zhroutila. Katka nám vždycky připomínala při každém setkání, že dítě je od jiného muže. Když jí to vyčetli, říkala, že si myslela úplně něco jiného. A okamžitě začala naznačovat, že po narození dítěte bude nutné udělat test na otcovství.

„A co? Dělají to dnes hodně lidé. Musíte vychovávat své vlastní děti, ne cizí. Kdo ví, co se může stát,“ říkala tehdy. Já nemám na svědomí nic, takže jsem se nebála žádných testů. Ale to mě prostě štvalo. Dokonce jsem nechodila na návštěvy k tchyni, abych se tam s její dcerou nepotkala. Do porodnice jsme ji nezvali, ale Katja přijela. A okamžitě řekla, že syn nevypadá jako otec. Co se tam dá pochopit?

Potom při každém setkání vzdychala s dvojsmyslným výrazem, zvedala oči a radila bratrovi, aby se pospíšil. Můj manžel ji několikrát pokáral a hádal se s ní. Ale to nepomáhalo. Říkala, že jen vyjadřuje svůj názor. Nedávno ji dostihla zasloužená kára. „Představ si, že manžel Katky ji vyhnal z domu. Přestěhovala se ke svým rodičům s dcerou,“ Tomáš mi to řekl, když přijel od rodičů. Nevěřila jsem svým uším. On je tak klidný, poslušný. Co se s ním stalo?

Tehdy manžel nevysvětlil úplně nic. Ale za několik týdnů se všichni dozvěděli pravdu Myslela jsem, že prasknu smíchy. Jak se ukázalo, manžel Katky poslouchal manželčiny příběhy o nevěře, začal přemýšlet. A šel udělat test otcovství. Jak se ukázalo, Katka mu celou dobu lhala. Přišel domů, vyhnal nevěrnou manželku bez jediného slova.

Teď je švagrová ztracená, ale přesto mě stále obviňuje. Její manžel požádal o rozvod. Tchyně je v šoku. A já si potají oddechuji. Úplně to zasloužila. Jsem jen smutná, že její dítě bude růst bez otce.

Redakce také doporučuje přečíst:

"Určitě můžete porodit. Pomůžeme vám." Jakmile ale žena přivedla na svět dítě, příbuzné zmizeli

Nedávno měli svatbu Gabriela a Filip. Během sňatku jim bylo 30 let, ale s dítětem nespěchali. Oba si vybudovali kariéru v práci, chtěli dosáhnout stanovených cílů a pak už rodinu rozšiřovat.

Rodiče na obou stranách na mladé tlačili, aby co nejdříve přivedli na svět vnuky. Při každé příležitosti byly kladeny stejné otázky. „Kdy bude ten šťastný den, kdy budeme prarodiče? Gabrielo, porodíš dítě a my budeme pomáhat ve všem! Jestli budeš chtít, můžeš pokračovat ve své kariéře.“

„Připraveni se bez problémů přestěhovat blíže, jakmile se objeví vnoučata, abychom byli blízko nich,“ říkali rodiče. Mezi sebou se rodiče mladých přátelili, žili ve stejném městě, ale od svých dětí bydleli ve vzdálenosti 300 kilometrů. Všichni říkali, že všechno opustí kvůli vnoučatům, bydlení jsou ochotni prodat a koupit poblíž dětí.

Po nějaké době Gabriela všechny potěšila, řekla, že je těhotná. Ano, s manželem to ještě neplánovali, ale jsou připraveni změnit své plány, protože se potomek rozhodl přijít dříve. Navíc maminky s tatínkem jsou ochotné pomáhat, není to moc dlouhá doba, kdy by bez práce seděla mladá maminka.

První měsíce těhotenství budoucí babičky zářily štěstím, hádaly se mezi sebou, kdo bude pomáhat víc. Harmonogram dokonce sestavily, kdo a na jaký víkend bude vnuka či vnučku vyzvedávat. Manželé je pozorovali a usmívali se, starci jako by se sami stali dětmi.

Postupem času se jejich touha vytratila, zpočátku se hovory staly vzácnými, o stěhování se po celou dobu vůbec nemluvilo. Zde si budoucí rodiče uvědomili, že jejich maminky a tatínkové banálně opustili. Gabriela a Filip se nezlobili, s jejich pomocí s dětmi nikdy nepočítali, protože sami dospělí lidé to zvládnou a chtěli děti vychovávat sami.

Ve finanční nouzi neměli vůbec žádný problém, takže v případě potřeby si mohu najmout i chůvu na pomoc. Před samotným porodem se Gabriela rozhodla zeptat se příbuzných, zda jsou ochotni se přestěhovat a pomoct? Vnuk se brzy narodí! Však toto odmítli.

Nedávno bylo dítěti tři roky. Vnuk si nepamatuje, kolikrát ho babička s dědou drželi v náručí. Manželé vzpomínali, že dělali to jen v den jeho propuštění z porodnice. Komunikace s dlouho očekávaným a zatím jediným vnukem většinou přes počítač přes kameru, a to jednou za měsíc. Mladé mamince neustále radí, co a jak má dělat.

Samozřejmě, že rodiče neurazili svým chováním dětí, ale proč o vnoučatech tak často říkali? Bylo by lepší mlčet než tolik slibů dávat.