"Z bytu manžela udělala sklad. Na co potřebuje až tolik věci"

Před zhruba půl rokem se v novém domě objevil mladý soused. Bylo zřejmé, že je svobodný; jeho pokoje byly zčásti prázdné, a on sám odcházel brzy ráno a přicházel domů pozdě. Jeden pokoj byl dokonce úplně prázdný, světlo tam bylo zapnuté možná jen jednou za celou dobu. Ale potom se oženil.

Když se objevila nová paní, nepřestávali před domem vykládat nábytek. První, co dorazilo, byly skříně, minimálně pět kusů, které mistři sbírali několik dní. Potom se ženě souseda něco nelíbilo, a několik skříní vyhodila ven. Za několik dní znovu stála dodávka s nábytkem před vchodem. Nebyla to obyčejná žena, ale spíše milovnice skříně!

Mladá rodina tam žila kolem deseti měsíců. Děti zřejmě neplánovali, žili si tak, jak chtěli. Během té doby se poloprázdný mužský byt proměnil ve sklad. Jsem si téměř jistá, že více než polovinu věcí nepoužívali, muž určitě ne. Jeho manželka v jednom pokoji vybudovala obrovskou kulatou síť, na které sušila prádlo.

I když to byly pouze ponožky a spodní prádlo. Taková konstrukce rozhodně nezapadala do interiéru, byla velká a hmotná. Nad postelí v ložnici se objevil moskytiéra. Nevím, kde vidí tolik hmyzu? V našem regionu jsou hmyzí téměř neexistující, možná jedna nebo dvě mouchy se objeví jednou za deset let. V obývacím pokoji každý den přibývalo prázdných krabic od domácích spotřebičů, bot a spousty dalších věcí.

Na kuchyňském stole už není místo pro spotřebiče, tam má mixér, mikrovlnnou troubu, různé sady příborů a nádobí se šálky. Proč koupili dvě lednici, nechápu. Nemají děti, sami brzy ráno odcházejí do práce a pozdě večer se vracejí. Pro koho nakupují tolik potravin? Nestihnou to všechno sníst!

V této rodině je evidentní nadměrné množství nábytku. Všechny stěny jsou přeplněny skříněmi, na nichž se hromadí různé nepotřebností. Během měsíce jsem se ptala sama sebe, jestli ji muž tolik miluje, nebo je jen slepý? Podle mého názoru je nemocná; měla by navštívit psychoterapeuta nebo psychologa.

Jejich byt je spíš skladištěm. Tam neexistuje žádný pořádek ani pohodlí. Pochybuji, že takovou diagnózu, jakou má, lze vyléčit, ale stojí za to to zkusit. Minulý týden přidala několik dalších sušiček prádla, které jí nikdy neubývají. Když je doma, často chodí do pokoje, kde se suší její šaty, blůzky, sukně, a žehlí je, přehazuje je z místa na místo, jako by zachycovala sluneční paprsky.

A třešničkou na dortu je její kosmetická skříň. Z dálky vidím, že tam má minimálně tři tuny kosmetiky. Vstává brzy ráno, sedne si k malému stolku a líčí se. Například já na tuto proceduru potřebuji dvacet minut, zatímco ona několik hodin. Rozdílu na obličeji mezi námi si nevšímám.

Dřív jsme napsali:

“Jak jsme s manželem odnaučili naši dceru, posílat jejího syna k nám”

Mnoho mých přátel si stěžuje na nedostatek času. Zdálo by se, proč? V důchodu by mělo být času dost! Ale v pohlcování této hojnosti času je tak vážný okamžik, jako je komunikace s vnoučaty.

Takové situace u nás byly. Vnuk byl také často ponechán několik dní, zejména o prázdninách. Vnuk vyrůstal, bylo to pro nás s ním stále těžší, chlapec, ač námi milovaný, je velmi svéhlavý a vrtošivý. Když byl Mirek v dětství, dívali jsme se skrz prsty na jeho chování a také na to, že dcera a zeť inspirují svého syna k vědomí jeho výlučnosti a geniality.

Pak se ale z chlapce stal teenager a exkluzivita byla stále nápadnější. Je s podivem, že jsme dceru nikdy nevynesli do nebes, chválili s mírou, když si to opravdu zasloužila, nesypali komplimenty o jejích schopnostech. A pochvala od jejího otce pro Alžbětu byla obecně vzácností, a proto byla pravděpodobně obzvláště cenná.

Moderní trendy ve vzdělávání jsou úplně jiné. Na všemožných kurzech dětské psychologie jsou mladým rodičům vštěpovány myšlenky, které přicházejí odnikud, a tyto myšlenky dělají z dětí sobecké.

Loni v létě k nám byl Mirek přivezen znovu, na dobu neurčitou. Rodiče odjeli užívat si svobody a já a můj manžel jsme si vzali hlavy. Vnuk byl naprosto neovladatelný, nebral ohled na naše požadavky, náš názor, vše si dělal po svém a díval se na nás svrchu, s pocitem vlastní nadřazenosti. A rozhodli jsme se to dát do malého rámečku, jako jsme dřív dali naší dceři.

Večer mu děda oznámil, že zítra v šest ráno na něj čeká na zahradě na cvičení. Vnuk se ušklíbl a považoval to za špatný vtip. A je tu ráno. Manžel, bývalý voják, vyšel na zahradu ve sportovním oblečení, samozřejmě tam nebyl žádný vnuk, protože Mirek byl zvyklý do posledního ležet doma v posteli.

Dědeček bez přemýšlení naplnil konvici ledovou vodou ze studny a šel vzbudit vnuka. Rozebral mě smích, když jsem uslyšela výkřiky:
- Dědečku, co to děláš?

A dědeček s klidným pohledem vylil celou konvici do postele a řekl, že čeká na zahradě. Kupodivu vnuk poslechl a neochotně, ale dělal cvičení.

Po snídani se Mirek chtěl odplížit a sednout si ke svým nekonečným počítačovým hrám, ale dědeček oznámil:

— Pak můžeš hrát, pokud budeš chtít!

Vnuk rozhořčeně odpověděl:

— Co, znovu rozcvička?

— Ne, jdeme naštípat dříví, už jsi velký, jak jsi sám řekl, tak budeš dělat velké věci a hračky jsou pro MŠ a ZŠ.

Vnuk strávil den v práci. K večeru byl tak unavený, že chuť hrát tanky opravdu zmizela. Před spaním se dědeček podíval do jeho pokoje:

— Zítra jako obvykle v šest...

Vnuk neodpověděl, jen si nervózně přetáhl deku přes hlavu.

Uplynulo několik dní. Manžel nejen donutil svého vnuka pracovat, ale také se neváhal divit, že Mirek má tak málo základních mužských dovedností:

— Pojď, pojď, trénuj, to není žádné klikání myší!

O víkendu přijela dcera a zeť. Nevím, o čem se synem mluvili, ale druhý den oznámili, že odjíždějí domů s celou rodinou. Můj manžel neodolal a podpořil svého vnuka:

— A s kým budu cvičit? A studna není hotová...

Vnuk se na něj podíval zpod obočí a neodpověděl. A zeť se usmál:

— Nebojte se, rozcvička nebude zrušena, ale syn opravdu chce jít domů.

Otec pravděpodobně sám viděl, že jeho syn překračuje červené čáry, ale nemohl nic dělat.

Od té doby k nám začal vnuk chodit mnohem méně často, nezůstával přes noc. Studená sprcha z konvice, jistě vzpomínaná. A měli jsme s manželem čas pro sebe konečně.