“Své sestře jsem pravidelně dávala peníze, aby se mohla postarat o matku. Ukázalo se, že moje sestra peníze používala na jiné účely”

Investovali jsme, jak se říká, hodně. Prodali jsme náš byt a auto. Žádné zpáteční letenky. Samozřejmě před tím každý dlouho přemýšlel o svém bydlišti, práci a škole. Ale ve skutečnosti se vše ukázalo jako komplikované a velmi drahé.

Po šesti měsících se však vše začalo zlepšovat. Mému manželovi se zvýšil plat, konečně jsem začala chápat, jak to tady všechno funguje, a objevily se peníze. Začali jsme je šetřit na nějaké vážné nákupy.

V tuto chvíli si moje sestra, která zůstala v Česku, začala stěžovat. Řekla, že maminka se necítí dobře a je potřeba něco udělat.

Po konzultaci s manželem jsme se rozhodli převést peníze na sestřinu kartu, aby ta přišla mamince pomoci s domácími pracemi. S čímž souhlasila, protože bydlely velmi blízko.

Čas plynul a moje sestra začala naznačovat, že nemá dost peněz, ceny potravin a léků zdražily zkrátka potřebují více finančních prostředků. Můj manžel a děti zůstali v Kanadě a já jsem se vydala na cestu.

V domě mé matky jsem viděla děsivě známý obrázek. Nezměnilo se na ní vůbec nic. Nic neměla v ledničce. Ty nedrahé léky, co měla, už byly zastaralé.

Máma je starší člověk, ale byla moc ráda, že mě vidí. Rozložila jsem dříve zakoupené produkty. Moje sestra měla přijít později, její práce končí pozdě. A z matčiných slov jsem pochopila, že ji moje sestra nejspíš navštěvovala.

Když se večer sestra vrátila a přinesla se sebou tašku s jídlem, maminka byla úplně ohromena. Trochu si i poplakala. Jedlý jsme a povídaly si. Byl čas odejít: moje sestra šla domů a já do hotelu.

Šla jsem se sestrou a mluvily jsme si od srdce. Neměla dost peněz, ale potřebovala by máma opravdu hodně? Požádala mě o půjčení pár tisíc. Prý auto se porouchalo.

Samozřejmě jsem svůj vztah se sestrou pozastavila. A k mamince jsem chodila každý den. Ale bohužel jsem pak musela letět zpět.

A teď jsem zpět v Kanadě. Pracuji a vychovávám děti. Samozřejmě jsem nechala nějaké peníze pro svou matku.

Je to beznadějná situace. Nemohu vzít svou matku s sebou a ona nesouhlasí. A čím víc na ni myslím, tím víc mě to mrzí. Koneckonců, nemůžu se k ní vrátit, o tom se ani nemluví.