Vojta si myslel, že jeho žena je neplodná. Ale ona dokázala otěhotnět, a muž dítě nepřijal

Ale jak se ukázalo, problém byl u jejího manžela. On nemohl mít děti. Annu to šokovalo a neustále plakala, nevěděla, co s tím vším dělat. Ale poté se rozhodla, že by měla najít dárce a chtěla o tom mluvit se svým manželem. Vojtovi se tento nápad nelíbil a odmítl ho. Nějakým způsobem mu přišlo na mysl, že Anna chce jednoduše spát s jiným mužem. Ale Anna mu vše vysvětlila, jak probíhá proces oplodnění dárcem.

Ale Vojtovi se stále nelíbila myšlenka vychovávat dítě, které není jeho vlastní. Anna s tím souhlasila a na celý rok se s tím smířila. Ale po roce začala vojtovi ukazovat různé brožury o dětských domovech. Bylo v nich krásně popsáno, jak probíhá adopce dětí. Vojta si myslel, že to může být dobrý nápad, ale věděl, že nemůže toto dítě milovat jako vlastní. Kvůli tomu začaly pravidelné konflikty.

A během jedné z hádek muž řekl, že vlastně děti nechce, žije si dobře i bez nich. Po těchto slovech se manželé téměř přestali komunikova. Žena se změnila, neposlouchala rady svého manžela, neustále se rozčilovala. Vojta si myslel, že za vším tím je ten rozhovor. Ale později objevil u své ženy pozitivní těhotenský test. Začali se znovu hádat, a ukázalo se, že Anna chce podstoupit potrat.

Vojtovi bylo jasné, že pravděpodobně mu byla nevěrná, ale žena tvrdila, že jsou to jeho vlastní vymýšlenky. Muž se nechtěl rozhodovat, požádal, aby si sbalila věci a odvezl ji ke své matce. Vojta přestal komunikovat s kýmkoli, nechtěl ani slyšet, co se děje s jeho bývalou ženou. Byl si jistý, že ho žena podvedla, a že ji nemůže prominout. Matka jeho bývalé ženy se pokoušela s ním nějak spojit, ale zjistila, že to není možné.

Po dvaceti letech od této události Vojta potkal Annu, když jeho matka zemřela, přímo na pohřbu. Jak se později ukázalo, Anna s ní stále komunikovala a měli velmi blízký vztah. Vedle bývalé manželky šel mladý muž, docela dospělý, vypadalo, že mu je asi dvacet let. Vojta okamžitě v chlapci rozpoznal své rysy.

Začal chápat, že je to opravdu jeho syn. Pokud by o tom věděl, tak by se skutečně vrítil v čase, a omluvila se. Vojta k nim přistoupil a řekl: "Ahoj, moji milí." Anna se rozhodla ho ignorovat a odešla pryč se synem co nejdál. "Kdo je ten muž, mámo?" zeptal kluk. "Nikdo, jen známý,“ odpověděla matka.

Redakce také doporučuje přečíst:

"Můj manžel to dítě nechce ani vidět"

Veronika je vdaná za Aleše 8 let. V minulosti jim rodiče pomáhali s hypotékou a bydleli ve velkém dvoupokojovém bytě.

Nyní už mají 6letou dceru. A před pár měsíci žena znovu otěhotněla. Postoj jejího manžela se však úplně změnil.

— Každý muž přece sní o synovi, co je to za muže? Takového manžela můžeš mít jen ty, - pokračuje matka Veroniky. Nech ho a my ti pomůžeme s dětmi. Jak budete žít, když jedno dítě přijde o otcovu lásku?

Pro Veroniku ale rozvod vůbec nepřichází v úvahu. S manželem mají lásku a on si chce vydělat slušné peníze. A jako otec se ukazuje jen dobře. Ale ne pro nedávno narozeného syna.

- Ale oba jste plánovali další, proč se tak náhle změnil svůj názor?

— Ano, sama jsem si nevšimla, jak se tolik změnil, dokonce ani během těhotenství.

Když plánovali, mluvili o tom, že si pořídí další dítě, splatí hypotéku, prodají tento byt a koupí si ještě větší. A s tímto plánem by neměly být žádné problémy. Manžel měl dobrý plat a jeho žena také.

— Byla jsem na vyšetření, počkala, až vysadím prášky a začali jsme čekat dítě. Čekali jsme spolu, oba miminko chtěli.

Veronice se podařilo otěhotnět téměř za půl roku, a jakmile počali dítě, manžel měl problémy s prací.

Ondřej byl velmi smutný, celé dny se obával, zda najde stejně dobře placenou práci.

— Není vhodná doba, teď nemáme peníze na to, abych nakrmil naše dítě.

— Snažíš se mi říct, že musím jít na potrat?

— Přesně tak, potrat, Veroniko, - řekl Ondřej smutným hlasem.

— Přece jsme ho chtěli.

— Teď je všechno jinak, - vypadal manžel velmi zasmušile.

— Den co den se ptal, jestli jsem šla na potrat, a když zjistil, že ne, křičel jako blázen, že zůstaneme chudí kvůli tomu dítěti. Později jsem mu řekla, že to dělat nebudu.

O pár měsíců později si Ondřej našel práci. Plat byl nižší, pozice nižší, ale žít se dalo, i velmi klidně. Jen svůj postoj k dítěti nezměnil.

Svou dceru stále miluje, stará se o ni a věnuje jí pozornost.

— Nechce se na syna ani podívat. Rodiče mě vzali z porodnice a když jsem vešla domů, manžel tam stále jen ležel a nevěnoval tomu pozornost.