Úplně cizí lidé se mohou stát rodinou. Pamatuji si, že když jsem začala chodit se svým budoucím manželem, jedna z jeho sester mi řekla, že nikdy nepochopím, co je rodina, protože jsem vyrostla v dětském domově. Později jsem jí dokázala předvést opak.
O svých rodičích nemůžu nic říct, jen si je nepamatuji. Měla jsem štěstí, dětský domov byl dobrý. Měla jsem jemné a pozorné učitele, nebyla z jejich strany žádná krutost.
Studovala jsem dobře, věnovali tomu pozornost a po dokončení školy mi pomohli vstoupit na univerzitu. Později mi dali byt, můj budoucí manžel bydlel u mě.
Když mě Standa pozval na setkání, neskrývala jsem před ním svou minulost, řekla jsem mu, kde jsem vyrůstala. To ho na rozdíl od jeho rodiny vůbec netrápilo. Rodiče mého přítele nebyli potěšeni synovou volbou, projevovali ke mně vstřícnost bez chuti.
Jeho dvě sestry neskrývaly emoce, posadily se ode mě, mluvily sprostě a okázale mě ignorovaly. Jen jeho babička na mě byla hodná, škoda, že se nedožila naší svatby.
Po šesti měsících našeho randění jsme se stali manželi. Žádná honosná svatba se nekonala, protože jsem měla jen pár přátel a ze Standovy strany bylo také málo hostů. Začali jsme bydlet v mém bytě, protože manžel tehdy bydlel v pronajatém bytě.
Nějak jsme se s ním hned domluvili, že si našetříme na společné bydlení a můj byt pak přenecháme dětem. Oba jsme pracovali, byli dobře placeni a rozhodli se s dětmi nespěchat.
Až po pěti letech jsme se mohli nastěhovat do dvoupokojového bytu, předtím, co jsme nasbírali, si sestry odnesly. Vždy žádali svého bratra o peníze, ale ten je nemohl odmítnout.
Obě byly přitom již dospělé, bydlely u rodičů a pracovaly. Řekly mi: „Jsi pro něj nikdo, ale jsme sestry, jsme rodina. Ale ty nepochopíš, co to znamená!"
Jak vypadá manželka nejkrásnějšího araba světa
Životní příběh: "Jsem těhotná," řekla neznámá dívka, když zaklepala na mé dveře. Můj manžel se zasmál a já si uvědomila, že mi lže
"Jako plyšová hračka": nejmenší pudl na světě
“Pravý recept huculského banošu, pokušení před ním není možné odolat”: jednoduchý recept ukázala sousedka
Odešla jsem na mateřskou dovolenou, manžel byl v práci povýšen, neměli jsme žádné finanční problémy. Bohužel, když jsem byla v sedmém měsíci těhotenství, Standovi rodiče zemřeli při nehodě.
Tahle tragédie ho opravdu zasáhla, byla jsem vedle něj a organizovala pohřeb. V té době byly sestry vdané a žily v jiných městech. Později začaly žádat svého bratra, aby se vzdal dědictví v jejich prospěch.
Mluvily o třípokojovém bytě, garáži a chatě. Nezasahovala jsem a můj manžel se rozhodl dát všechno svým sestrám.
Když se dítě narodilo, manžel mi nepomáhal. V té době začal pít, takže ho zasáhla smrt jeho matky a otce. Jednoho dne usedl opilý za volant auta svého kamaráda.
Díky bohu můj manžel přežil. Auto bylo úplně zničené, je dobře, že jeho kamarád nepožadoval náhradu, měl pojištění. Standa byl dlouho na jednotce intenzivní péče, vedle něj jsem byla jen já a pár jeho přátel.
Jeho nejmilovanější sestry, které na mě neustále křičely o mé rodině, nikdy za ním nepřišly, nepomohly s penězi, volaly jednou za měsíc, aby se zeptaly, jak se má jejich bratr.
Čeká ho ještě rehabilitace a rekonvalescence, ale hlavně žije. Našli se dobří lidé, kteří v tomto pro nás těžkém období nestáli stranou a pomohli s financemi a jídlem pro naše miminko.
Tito lidé a já jsme pro mého manžela skutečnou rodinou, a ne jeho sestry, které nejhlasitěji křičely, že jsou rodina.