“Bylo slyšet pískot, a pak něco spadlo na sedačku”: Chlapec ale nepochopil hned jaké zvíře se ubytovalo u něho doma

Vyšlo najevo, že nové bydlení už bylo obsazeno, bydlely ale tam vůbec ne lidé. Pod střechou doma, vysoce v vaznicích se ubytovala rodina primátu, známých jako keřové dítě. Tak neobvyklé jméno zvíře získalo kvůli tomu, že jeho křiky připomínají brečení rozmarného dítěte.

Nejdřív si chlapec všiml dospělých jedinců. Každý večer vycházeli z domova aby sehnali jídlo. A úplně nedávno Nisšens začal slyšet křiky malých mláďat.

Obvykle chlapec viděl své simpatické sousedy jen zdaleka, jednou se ale všechno změnilo.

Nisšens pracoval doma na počítači, když slyšel pronikavý křik, a pak plácnutí na sedačku. Chlapec se šel podívat co se stalo a objevil mládě keřového dítě, které leželo na podlaze.

Jeden z mláďat vypadl z hnízda pod stropem. Naštěstí maličký dosedl na měkkou sedačku.

Nisšenc viděl jak se vzrušuje jeho maminka, která pozorovala všechno zhora.

Chlapec zkontrolovat jestli je zvíře v pořádku, a zároveň prozkoumal neobvyklé zvíře. Chlapec poprvé viděl mládě keřového dítě tak blízko.

Nisšenc chápal, že ho pozorují a ze všech sil se namáhal ukázat mamince že nezpůsobí škodu mláděti.

Chlapec pečlivě vzal keřové dítě do náručí a položil ho na kuchyňský stůl, aby ho maminka viděla.

Dále to, co se stalo:

Mládě se vrátilo zpátky do rodiny!

A Nisšens ted´ nezapomene brzy tak neočekávaného hosta.

Chlapec myslí, že se musí chovat k divokým zvířatům s úctou. Velmi rád pozoruje zvířata, a stane-li se něco špatného, vždycky pomůže “sousedům” z neštěstí.

Abychom pomohli zvířatům, stačí jen být hodným člověkem.