Rozhodli jsme se, že byt zůstane jim a mi vyhovovala varianta malého bytu na předměstí. Bývalá majitelka, jak slíbila, nechala veškerý nábytek a spotřebiče, a tak si s sebou vzala pouze věci osobní potřeby. Transakce proběhla rychle a nemusela jsem dlouho čekat.
Sama jsem poslední rok snila o tom, že se co nejdříve odstěhuji od dcery. Zdálo se, že žijeme dobře, snažili jsme se nehádat, ale situace byla vždy napjatá.
Posledních pár měsíců jsem počítala dny, kdy budu konečně žít sama a užívat si ticha.
První tři týdny v novém bytě jsem jen odpočívala, spala, prohlížela si území, studovala jízdní řád místních autobusů. Dovolena skončila a já začala chodit do práce.
O víkendech jsem chodila u jezera, často odpočívala v místním parku. Začala jsem trávit méně času v kuchyni, moc toho nepotřebuji, takže jsem večer sledovala svůj oblíbený televizní seriál nebo četla knihu.
Abych byla upřímná, celou tu dobu jsem své dceři nevolala, cítila jsem se tak dobře a nezajímalo ji, jak jsem se usadila na novém místě.
Chvíli jsem si užívala ticho. Jednoho dne před víkendem zazvonil zvonek. Když otevřela dveře, uviděla Blanku, v náručí měla malou Olgu a k ní se tiskla Gabriela.
– Ahoj mami!
– Ahoj.
Plněné papriky s houbami a sýrem. Skvělý nápad na chutnou a lehkou večeři
Není všechno zlato, co se třpytí. Jak byla paní Petra zachráněna její nemilovanou snachou
"S manželem jsme si konečně postavili dům našich snů. Ale pak tchyně požadovala, abychom náš dům darovali budoucímu švagrovi"
"Jako plyšová hračka": nejmenší pudl na světě
– Mohla bys dohlédnout na děti? Zítra chci doma udělat generální úklid a večer si přijedu pro dcery.
– Máš malý byt, dej děti spát a přes noc všechno uděláš! Nevidím v tom žádný problém. Je to práce na půl hodiny.
Blanka zamrkala očima, pravděpodobně nechápala, proč jsem měla takovou reakci. Rozhodla se, že nemůžu mít osobní život a já musím dělat, co chtějí.
V tu chvíli ke mně přiběhla Gabriela a začala mě objímat, srdce se mi roztavilo. V tu chvíli jsem si uvědomila, že mi tyto dívky opravdu chybí.
– Dobře.
Dcera mi podala tašku s věcmi, otočila se a utekla, aniž by se rozloučila. Druhý den nepřišla, ani nezavolala.
Vrátila se pro dívky v neděli pozdě večer a dobře věděla, že musím brzy vstávat do práce, a v těchto dnech jsem opravdu neodpočívala.
Od té chvíle to Blanka začala dělat skoro každý víkend. Pro sebe vidím jen jeden plus – nevidím zetě. A tohle je štěstí.
Nedávno jsme psali:
“Matka původně slibovala, že pomůže s hlídáním vnoučat, ale nyní odmítá”
Opakovaně jsem slyšela, že byste si nikdy neměli půjčovat peníze od příbuzných nebo jim. Údajně to vždy vede k hádkám a neshodám v rodině.
Před 6 měsíci byla moje matka nečekaně propuštěna. A společnost byla uzavřena. Matka ještě není v pokročilém věku – bylo jí sotva přes padesát. Do důchodu je daleko. V té době jsem pečovala o druhé těhotenství a nejstarší dceři bylo 2,5 roku. Chtěli jsme s manželem, aby byl věkový rozdíl mezi našimi dětmi minimální.
Moje matka se po ztrátě práce dostala do deprese. Chodila na pohovory, ale všichni ji odmítali – potřebovala mladé zaměstnance, čerstvou krev a ne každý nabízel přijatelné pracovní podmínky. Se dvěma dětmi je to těžké. Pomalu problémy narůstaly, nestíhala jsem uklízet, vařit. A manžel pracuje od rána do večera.
Manžel pochopil, že je to pro mne těžké. V důsledku toho o měsíc později můj manžel navrhl, abych se obrátila o pomoc na svou matku. Koneckonců sedí bez práce, proč by nám nemohla pomoci? Všichni totiž svým dcerám zpočátku pomáhají.
Inspirovala jsem se tímto nápadem. Ale neodmítla bych někoho, kdo by šel s dětmi na procházku, zatímco já si doma udělám pořádek a uvařím něco k obědu nebo večeři. Rozhodli jsme se to konzultovat s rodiči. Samozřejmě jí za to zaplatíme. Máma potřebuje peníze. Kromě toho s námi ztrácí čas. A oznámili jsme výši měsíční platby za 3 pracovní dny v týdnu - 10.000 Kč.
Maminka byla spokojená, tatínkovi to nevadilo. Dohodli jsme se a rozešli se. Od toho dne šlo všechno špatně. Maminka k nám zprvu pravidelně chodila včas.
Po několika týdnech se však moje matka začala vyhýbat svým povinnostem. Buď je silný déšť a ona nechce z domu, pak se zvedl tlak, pak ji bolí hlava. A tak jsem zůstala bez pomoci. V důsledku toho přišla jen pětkrát za měsíc. Mluvila jsem s manželem a přesvědčila ho, aby jí dal všechny peníze. Zaklel a řekl, že to není fér. Myslela jsem, že se polepší. Nic se však nezměnilo.
Výsledkem je to, co máme: neplní své povinnosti, není to pro mne jednodušší. Manžel se zbláznil a mluvil s tchyní, varoval, že naše smlouva byla ukončena a takové služby už od ní nepotřebujeme. Matka je uražená a nevolá mi. A můj manžel se na ni urazil. A přestali jsme mluvit.
Kdo by to byl řekl, že vše dopadne takhle. Jak budovat vztahy - netuším. Navíc opět při hledání chůvy.