"Manželova milenka se při pohledu na můj vzhled zasmála"

Ponížená, podvedená, nemilovaná a opuštěná. Aneta dobře věděla, že má problémy s nadváhou. Však maminka, teta a babička vždy říkali, že s takovou postavou ji manžel Jiří opustí. Aneta se cítila provinile. Nemohla se na sebe dívat bez znechucení. To břicho, rozcuchané vlasy a zanedbaný vzhled. Opravdu, jak se vedle ní její muž nachází?

Aneta brzy zjistila, že její manžel ji podvádí. Ukázalo se, že to dělal už v době jejího těhotenství. První myšlenka byla požádat o rozvod. Do případu se však vložila její matka. Vzhledem k tomu, že podle matky byla z manželovy nevěry vinna její dcera, měla by změnit svůj postoj ona. Hněv je třeba změnit na lásku a péči.

Aneta poslechla matku. Uplynul rok, během kterého žena dávala manželu veškerou svou lásku. Zdálo se, že to dokonce fungovalo ale Aneta znovu otěhotněla. Druhé těhotenství znamenalo nákup ještě větších věcí a to ji přivádělo k zoufalství. Ani od manžela (který již téměř netajil své nevěry), ani od svých příbuzných žádnou podporu neměla.

Ale Aneta nemohla nic udělat. Jako by byla paralyzovaná a jediné, co dělala, tak kvůli stresu konzumovala ještě víc jídla. Téměř ji nepřekvapilo, když manžel prohlásil, že už nějakou dobu má jinou ženu a že si ji vezme. Řekl, aby se o dětí nebála. Bude je navštěvovat i finančně podporovat.

Když odešel, Aneta se nejprve ztrapnila, ale pak přišel pocit úlevy. Najednou si uvědomila, že by sama ráda chodila na fitness. Vzala si permanentku a ve volných hodinách chodila na cvičení. Samozřejmě to nebylo jednoduché a zpočátku ostudné. Ale s každou aktivitou k ní přicházelo stále více sebevědomí. Kilogramy rychle šli pryč. Od této chvíle, když se Aneta dívala do zrcadla, necítila předchozí ošklivý pocit.

Po půl roce se dala dohromady s mužem. V nákupním centru se náhodně střetli s košíky. Od té doby začali pravidelně komunikovat. Předtím už se znali. Byl to bývalý manžel nové ženy Jiřího. Jmenuje se Alex.

Společně sdíleli smutnou zkušenost, měli o čem mluvit. A tyto rozhovory přerostly ve vztah. Když Alex požádal Anetu o ruku, nikdo by ji nepoznal. Nejen, že vrátila původní figuru, ale zdálo se, že vyzařuje zvláštní světlo. Nejen, že se cítila sebevědomě a přitažlivě. Cítila se milovaná a žádoucí. A pro ženu je to nejdůležitější.

Nakonec se Jiří po roce rozvedl s novou manželkou a upřímně litoval, že opustil Anetu. Stále platil alimenty, ale žil už úplně sám. Aneta se provdala za Alexe a děti ho přijaly. O lepším výsledku Aneta nemohla ani snít.

Dřív jsme psali:

Dcera požaduje, abych její rodině dala peníze na dovolenou u moře

Přestala jsem komunikovat s vlastní dcerou. Mluvím s ní a slyším hlas její tchyně, protože dcera začala mluvit jejími slovy. To mě nepřekvapuje, pozice maminky jejího manžela pro mladé je více než pohodlná.

Ti pro sebe nežijí. Celý život žili pro syna a nyní žijí pro jeho rodinu. A já mám k tomu, co se děje, úplně jiný postoj. Vychovávala jsem dceru sama, bez manžela. Maminka mi občas pomáhala, ale vždy zdůrazňovala, že je to právě její dobrovolná pomoc, ne povinnost, takže to může každou chvíli skončit a já to nemusím brát jako samozřejmost.

Nejdřív jsem byla uražená a pak jsem zjistila, že máma má pravdu. Vychovala mě, dala mi vzdělání a start do života, ale nemusí mě tahat celý život na svých ramenách. Pochopila jsem to a přijala. Tato pozice mi byla blízká, takže když dcera dospěla, řekla jsem jí to samé.

Jsem připravena pomáhat, podporovat a tak dále, ale musí vzít v úvahu, že i já mám své plány, zájmy a přání, s tím je třeba počítat. V našem vztahu s dcerou bylo všechno skvělé, než se vdala. Přesněji řečeno, i první rok po svatbě byl stále v pořádku. A pak začaly problémy.

Postoj rodičů švagra je zcela opačný než ten můj. Žijí výhradně pro děti a vnoučata. Všechno nejlepší dělají pro děti, každou korunu dávají dětem. Děti už jsou dospělé, samy o sobě by měly přemýšlet, a ne čekat, až jím pomohou rodiče. Ti se domnívali, že veškerá pomoc dětem byla na pokraji sebeobětování. A demonstrativní sebeobětování tak, aby všichni viděli a věděli, do čeho jdou kvůli dětem.

Přišlo mi to divné, ale nelezla jsem do toho, ať si žijí, jak chtějí. Ale na začátku jsem si nevšimla jejich vliv na mou vlastní dceru. Podívala se na "výkony" tchýně a začala po mně požadovat totéž. I když jsem dobře věděla, že máme trochu jiný formát vztahu.

V zimě tchyně ležela v nemocnici a dcera se švagrem někam odjeli na návštěvu. S vnučkou měl být tchán, ale vytáhli ho do práce. Mladí mě oslovili. Nevadí mi sedět s vnučkou, ale udělali to velmi pozdě. Už jsem měla s kamarádkou lístky na koncert. Nechtěla jsem to zrušit, o čemž jsem řekla i dceří.

Hodně se na mě zlobila a tvrdila, že kdyby tchyně nebyla nemocná, vzdala by se všeho, aby byla s vnučkou vícekrát, a já jsem sobecká. Samozřejmě, kdyby byla situace na hraně, závisel by na tom život a zdraví, tak bych to zrušila. A tak proč bych měla rušit své plány?

Nedávno se dcera dozvěděla, že se chystám k moři. Peníze jsem odkládala celý rok, už jsem si zarezervovala letenky, hotel, za týden letím. Ale dcera za mě nebyla šťastná a naopak, začala na mě řvát. „Jak můžeš jet k moří, když tvoje dcera a vnučka jsou denně v městském horku?“ ptala se dcera.

Pak už šlo jen o to, že víc potřebují výlet k moři, já jim mám dat své peníze, protože to by bylo správnější a její tchyně by to také udělala. Nemyslím, že bych měla dávat peníze a obětovat svou dovolenou. To jsou moje peníze, které jsem vydělala. Ať se dcera s manželem více pracují, aby něčeho dosáhli, jinak jsou zvyklí, že jím pomohou rodiče.