„Pokud chceš druhé dítě, sedni si s ním na rodičovskou dovolenou. Už nebudu sedět doma,“ řekla manželka Marka

V tomto případě je pro ně snazší nabídnout své ženě, že v rodině mají rovnost a každý by si šel za svým, ale i to trvá do určitého bodu. Stává se také, že žena porodí dítě a manžel, když se dozvěděl, kolik stojí údržba tohoto dítěte a jak těžké je snášet jeho pravidelné pláče, začnou obviňovat ženy, že se samy rozhodly porodit , tak teď je to jejich problém, jak si s dítětem poradí.

Kde ale manželka bere tolik energie na to, aby v první polovině dne uklízela dům a vařila a ve druhé seděla s dítětem a potkala manžela z práce? Na tuto otázku nemůže žádný muž správně odpovědět. Řekne pouze, že dívky jsou povinny to všechno dělat ...

Zdá se, že žijeme normálně, moc se nehádáme, ale neobejdeme se bez skandálů, zvláště pokud jde o naše budoucí děti. Jednu dceru už máme a zdá se mi, že nám jedno dítě stačí, protože už se nechystám na mateřskou. Manžel mě ale poslední dobou obtěžuje neustálými požadavky, že by chtěl další dítě. Věří, že jedna dcera nestačí a v rodině by se měl objevit další syn, ale nechápu, co budeme dělat, když znovu porodím holčičku?

Po narození dcery jsem se se vším vyrovnala sama, protože manžel po pracovním dni doslova hned po příjezdu domů padl na postel a spal, zatímco já jsem stihla uvařit večeři, uklidit celý dům a na zároveň sledovat naši dceru.

Každý den mě ze všech těch domácích prací bolí hlava, ale manžel chce mít další dítě, kterému se později ani nebude věnovat! Od prarodičů nemůžete vůbec očekávat pomoc, protože někteří jsou velmi staří, zatímco jiní stále chodí do práce a mohou poskytnout morální podporu pouze tehdy, když jim zavoláte.

Teď nemůžu ani normálně pracovat, i když mé dceři jsou už tři roky, ale stále musím často žádat o volno z práce, jen abych ji stihl vyzvednout ze školky. Plat se mi neustále snižuje, ale nejsem nad tím rozhořčen, protože mě úřady nemohly kvůli dítěti vůbec zaměstnat.

Nakonec, když mi manžel nabídl syna, tak jsem mu hned odpověděla, že v tomto případě by si měl najít pár brigád, abychom druhé dítě uživili, nebo bude na mateřské a já bych začala pracovat pro nás dva, protože osobně to pro mne bude mnohem jednodušší.

Manžel se na mne velmi naštval a začal se vyjadřovat, že péče o děti a dům leží jen na ženách a on má práce dost. Ale taky pracuju, jen doma a tady musím pracovat mnohem víc než manžel v práci. A také jsem si jistá, že pokud se narodí druhé dítě, bude to doma nesnesitelně hlučné a manžel si může najít milenku, jen aby netrávil čas doma.

Pořád mám obavy, že se můžeme rozvést a manžel později určitě nebude potřebovat děti a já sama je budu muset nějak uživit, až bude mít manžel novou rodinu. Později se manžel rozhodl postěžovat si matce, že nebudu rodit další dítě, tak jsme se s ní pohádaly, takže teď nevolá a nechce mě vidět o svátcích.

Redakce také doporučuje přečíst:

"Hned bych manžela opustila. Jen chci ještě ušetřit nějaké peníze"

Nejvíce ze všeho v rodinném životě jsem nespokojená s pasivitou mého muže.

Jakmile máme nějaký problém, ať už v osobních vztazích nebo banální záležitosti v domácnosti, okamžitě předstírá, že je nemocný, je mu špatně a odvrací se ode mě.

Dopadne to tak, že mě manžel nechává s problémem samotnou a je mu jedno, co mám dělat, aby vše vyřešila. Jsem unavená, nevím, jak s tím žít.

Za roky soužití mě omrzelo být v neustálém napětí, když se něco stane, budu s tím zase muset bojovat sama. Až na tuto chvíli mě můj manžel naprosto uspokojuje. Moc se mi líbí jeho vyrovnanost a klid, nenadává, je vždy optimista, miluje děti.

Bohužel se naučil rychle vyhýbat ostrým zákoutím života. Se strachem přemýšlím, že když mě napadnou na dvoře zpoza rohu domu, tak můj milovaný buď potichu projde, nebo prostě zavolá policii a také se tiše bude dívat, jak mě bijí. V druhém případě o tom dokonce pochybuji, nejspíš jen utéct před nebezpečím.

Poslední dobou často myslím, že jsem udělala chybu, když jsem si ho vzala. Stále častěji mě napadá myšlenka, že se musím rozvést, jediné, co mě brzdí, je, že je ke mně velkorysý. Tady nejde o dárky, ty prakticky nedává, myslím tím, že rodinu plně finančně zabezpečuje. Z vlastních peněz platí půjčku na byt, nakupuje jídlo a další drobnosti do domácnosti, oblečení pro děti, platí školu a školku.

Můj manžel je "bankomat". Pracuji a plat mám více než slušný. Šetřím téměř vše, co se týká financí, protože oblečení a kosmetiku nakupuji i pro sebe na úkor manžela. Všechno mu vyhovuje.

Proč to dělám? Jen abych v případě rozvodu měla celkem slušné peníze.

Dlouho jsem přemýšlela o odchodu od manžela. Jen chci ještě ušetřit nějaké peníze. Je pro mě výhodné žít na jeho úkor, ale je nepravděpodobné, že se mi podaří potkat jiného člověka, který by mě plně zabezpečil.